Biomy

Biomy jsou ekosystémy velkého (až kontinentálního) rozsahu. Mívají rovnoběžkový průběh. Charakteristiku biomů určuje soubor biotických (biotický faktor) a abiotických faktorů (abiotický vliv). Každý biom má svá specifická společenstva rostlin a živočichů.

Tropické deštné lesy

Vyskytují se v rovníkových oblastech Jižní a Střední Ameriky, v Africe, na Madagaskaru, v jihovýchodní Asii a Austrálii. Klima se vyznačuje vysokou vzdušnou vlhkostí, vysokými teplotami a hojnými srážkami rovnoměrně rozloženými v průběhu roku.

Půdy jsou chudé na živiny. Obsahují především oxidy hliníku a oxidy železa (ty způsobují světle červené zbarvení půd). Opad ze stromů se rychle rozkládá a živiny jsou ihned čerpány rostlinami.

Tropické deštné lesy mají z biomů nejvyšší biodiverzitu (biodiverzita) a největší produkci a objem biomasy (biomasa). Stromy vytvářejí 5–6 pater. Některé dosahují výšky až 60 m a jejich stáří se odhaduje až na 250 let. Kořenový systém je mělký, živiny jsou převážně v povrchové vrstvě půdy. Významný je výskyt lián, epifytů (např. orchideje, bromélie) a saprofytů. Živočichové jsou adaptováni na život v korunách stromů.

Kácení a vypalování těchto lesů je jedním z nejzávažnějších environmentálních (environmentální) problémů. Pralesy jsou velmi zranitelné a při velkoplošném narušení se již neobnovují.

Sezónní tropické lesy

Poloopadavé až opadavé lesy navazují na pásmo tropických deštných lesů. Směrem od rovníků přibývá sezonality, a to především v množství srážek. Období dešťů se střídá s mírně chladnějším obdobím sucha. Spodní patra vegetace jsou lépe vyvinuta, protože zápoj stromů není spojitý.

Savany

Savany se rozkládají v Africe, Austrálii, Jižní Americe, jižní a jihovýchodní Asii. Je pro ně typické střídání období sucha s obdobím dešťů. Čím dále od rovníku, tím je sezonalita výraznější.

Jsou charakteristické svými travnatými společenstvy na chudých půdách. V období sucha nadzemní biomasa odumírá, ale díky mohutnému kořenovému systému se v období dešťů opět obnoví. Rostou zde i keře a skupinky stromů. Travnaté porosty savan spásají stáda velkých býložravých savců.

V období sucha dochází často k požárům, které pomáhají přirozené sukcesi. Jsou rychlé a povrchové a řada rostlin a živočichů je na ně adaptována. Velká část dnešních savan vznikla antropogenně (antropogenní) vypalováním tropických lesů.

Pouště a polopouště

Polopouště jsou suché oblasti s řídkým, pravidelným porostem. Pouště jsou aridní oblasti s nepravidelným výskytem vegetace. Roční úhrn srážek zpravidla nepřekročí 250 mm.

Pouště vznikají buď v oblastech subtropických tlakových výší kolem obratníků, nebo jsou v nitru kontinentů, kam se dostane málo srážek od moře. Některé vznikají ve srážkovém stínu vysokých hor. Specifické jsou pouště vznikající tam, kde je v kontaktu horká pevnina a chladné moře.

Některé pouště jsou velmi horké s velkými teplotními rozdíly mezi dnem a nocí. Ve vyšších zeměpisných šířkách se vyskytují pouště chladné s tuhými zimami.

Povrch pouští je písčitý, štěrkovitý, jílovitý nebo kamenitý. Rostlinný kryt je velmi omezen. Dužnaté stonky slouží jako zásobárna vody a mohutný kořenový systém z půdy dokáže vydolovat maximum půdní vláhy. Typické jsou sukulenty a efeméry (efeméra). Faunu zastupují živočichové s úsporným vodním metabolismem.

Tvrdolistá vegetace

Do tohoto biomu patří několik menších oblastí mezi 30o a 40o zeměpisné šířky. Vyskytuje se podél Středozemního moře, v Chile, Kalifornii, jižní Austrálii a jižní Africe.

Panuje zde mediteránní typ klimatu – léta jsou horká a suchá, zimy mírné a deštivé. Vegetační vrcholy jsou na jaře a na podzim. Vegetace přečkává léto tak, že snižuje co nejvíce výdej vody. Má kožovité listy, tlustou kutikulu a dokonalé uzavírání průduchů.

Velká část tohoto biomu se nachází ve vulkanické a v seizmicky aktivní oblasti. Požáry jsou častým ekologickým faktorem a většina druhů je na něj dobře adaptována.

Lesy mírného pásma

Pásmo listnatých, smíšených a jehličnatých lesů s pestrou druhovou rozmanitostí. Vyskytují se převážně na severní polokouli (Severní Amerika, Evropa, Asie), na jižní polokouli bychom je našli na Novém Zélandu a v Chile.

Mají příhodné teplotní i vlhkostní podmínky, mírné podnebí a čtyři roční období. Dostatečné množství srážek je rovnoměrně rozloženo v průběhu roku. Půdy jsou úrodné. Tyto oblasti člověk nejvíce pozměnil v kulturní krajinu. Skladbu lesa ovlivňuje délka vegetačního období. Čím je kratší, tím větší je podíl jehličnanů. Stejně tak procento jehličnanů stoupá se vzrůstající zeměpisnou šířkou.

Stepi mírného pásma

Biom s převládajícími porosty trav a bylin vyskytující se v Evropě, Asii, Severní a Jižní Americe a v jižní Africe. Dlouhé letní období sucha se střídá s chladnou zimou. Zvětšují se rozdíly mezi letními a zimními teplotami (kontinentalita podnebí), velké jsou také amplitudy teplot mezi dnem a nocí.

Stepi leží na úrodných černozemích, proto byla jejich velká část přeměněna na pole. Stepím v Severní Americe se říká prérie, v Jižní Americe pampy.

Klimatické podmínky nejsou vhodné pro růst stromů. Dominantní vegetací jsou různé druhy víceletých trav a bylin. Ty jsou odolné vůči suchu, dobře regenerují po požárech i po spásání dobytkem. Období vegetačního růstu je na jaře a na podzim. Převládajícími živočichy jsou velcí savci, kteří se sdružují do stád, a norující hlodavci. Dochází zde často k požárům, které přispívají k obnovení sukcese.

Tajga

Tajga je pásmo jehličnatých lesů na severní polokouli s převládajícími nízkými teplotami. Táhne se od Skandinávie přes Rusko a Aljašku do Kanady. Dlouhé a chladné zimy se střídají s krátkými, mírně teplými léty. Vegetační období trvá 1–4 měsíce. Velká je amplituda ročních teplot (až 100 OC). Srážkový úhrn i výpar je nízký, nejvíce srážek je na jaře a v létě.

Tajgy leží na chudých podzolových půdách a permafrostu. Některé oblasti jsou podmáčené a vznikají zde močály a rašeliniště. Dominantními dřevinami jsou jehličnany. Jehlice stromů mají velkou odolnost vůči mrazu. Na severu přechází tajga v tundru (= lesotundra).

Tundra

Tundra se rozkládá v oblastech kolem severního polárního kruhu. Pokrývá severní okraje Evropy, Asie a Severní Ameriky a ostrovy v severním Atlantiku. Na jižní polokouli se vyskytuje jen v Patagonii a na některých ostrovech.

Pro tundru jsou charakteristické nízké teploty. Zima trvá 9–11 měsíců. Půda je dlouhodobě zmrzlá (permafrost), jen v létě na chvíli roztaje její povrchová vrstva.

Rostliny a živočichové musí během krátkého léta stihnout veškeré životní aktivity. Některé druhy si rozkládají životní cyklus na více let. Vegetaci tvoří zakrslé dřeviny, keře, trávy, mechy a lišejníky.