Člověkem obhospodařovaný les jako cesta k ochraně klimatu

Víte, že dřevo a lesy jsou velkým pomocníkem při boji s klimatickou změnou? Pokud se budeme odpovědně a cyklicky starat o naše lesy a dřevo z nich využívat k výrobě dalších produktů, oddálíme uvolňování CO₂ do ovzduší, pomůžeme tak zmírnit probíhající změny klimatu.

Ochrana klimatu a životního prostředí jako celku patří dnes k tématům, která zasahují do všech odvětví lidské činnosti. Nutnost jít cestou trvale udržitelného rozvoje a zajistit kvalitní životní prostředí také pro budoucí generace je v zájmu celé naší společnosti. Bez odpovědného přístupu k ochraně klimatu není však možné trvale udržitelný rozvoj zajistit. Přispět může každý svým dílem. Například větším využíváním dřeva v našem každodenním životě. Dřevo, lesy a trvale udržitelné hospodaření v lesích hrají totiž v ochraně klimatu významnou roli.

Víte, že právě dřevo pomáhá zmírnit klimatickou změnu?

Zvýšená produkce oxidu uhličitého (patří mezi tzv. skleníkové plyny) zapřičiněná lidskou činností zvyšuje koncentraci CO₂ v ovzduší, tím se narušuje ozónová vrstva, což způsobuje oteplování planety a následné změny klimatu. Proto je nutné hledat možnosti, jak dlouhodobě snížit množství CO₂ v ovzduší. Jak to ale dokázat? Preventivně snížit produkci CO₂ vznikající naší lidskou činností je samozřejmě nejefektivnější. Další cestou je jej dlouhodobě „skladovat“. Takovou ideální přirozenou „konzervou“, která chrání životní prostředí je les, kde roste dřevo. Les má funkci úložiště uhlíku, tj. skladiště, které dočasně nebo trvale přijímá uhlík, a v ochraně klimatu hraje ústřední roli.

Jak přistupovat k řešení této problematiky doporučuje text z Nachhaltige Waldbewirtschaftung: Der bewirtschaftete Wald. ProHolz Austria [online]. 2016 [cit. 2016-10-18]:

Ochrana klimatu a životního prostředí si vyžaduje posílení vázání CO₂, aby se již probíhající změny klimatu zmírnily. Les ve funkci úložiště uhlíku, skladiště, které dočasně nebo trvale přijímá uhlík, v tomto ději hraje ústřední roli. Především člověkem obhospodařovaný les se může této funkce efektivně ujmout, protože úspora CO₂ ve využívaném lese je výrazně vyšší než na neobhospodařovaných plochách.
V neobhospodařovaném lese jsou kapacity vázání CO₂ omezeny, neboť když začne strom odumírat, je během procesu tlení uložený uhlík opět uvolňován. V průběhu přirozeného omlazení nově vyrostlých stromům je CO₂ současně vázán, a proto tvoří přirozeně se vyvíjející les, který je dlouhodobě konstantní zásobou uhlíku. V průběhu uvažovaného období tří set let (což odpovídá dvěma produkčním cyklům lidmi obhospodařovaného lesa) neodejímá neobhospodařovaný les však žádný dodatečný CO₂.
V udržovaném a využívaném lese jsou totiž staré stromy odstraňovány ještě před zahájením procesu tlení. Díky tomu je tvořen prostor a světlo pro nové stromy. Odstranění stromů sice funkci lesa jako zásobárny uhlíku dočasně omezuje, ale neztrácí ji, nýbrž přesunuje tuto zásobu do produktů vyrobených ze dřeva. Ty poté nahrazují jiné materiály náročné na CO₂a přispívají k bezprostřední redukci emisí CO₂.