Biomy
Jaké jsou druhy biomů? Které z biomů mají nejvyšší biodiverzitu? Jaký je rozdíl mezi tajgou a tundrou? Odpovědi se dočtete v článku.
Biomy jsou ekosystémy velkého rozsahu, které mají obvykle rovnoběžkový průběh. Každý biom tvoří abiotické (abiotický vliv) a biotické (biotický faktor), tedy neživé a živé faktory. Mezi biomy patří tropické deštné lesy, sezónní tropické lesy, savany, pouště a polopouště, tvrdolistá vegetace, lesy a stepi mírného pásma, tajga, lesotundra a tundra. Nám nejznámější jsou lesy mírného pásma typické svou pestrou druhovou rozmanitostí a střídáním čtyř ročních období či středomořská, tvrdolistá vegetace.
Tropické deštné lesy už svým názvem prozrazují svoji základní charakteristiku – vysoké teploty a hojné srážky, které s sebou přinášejí i vysokou vzdušnou vlhkost. Biodiverzita tropických deštných lesů je ze všech biomů nejvyšší a produkovaná biomasa nejobjemnější. Některé ze stromů dosahují dokonce výšky 60 metrů a jejich stáří je odhadováno až na 250 let. Takový les, lidově nazývaný prales, je typický přítomností lián, epifytů (např. orchidejí, bromélií) a saprofytů. Kácení a vypalování těchto lesů je jedním z našich největších environmentálních problémů.
Pro savany je typické střídání období sucha a dešťů. V období po dešti travnaté porosty savan spásají velká stáda býložravých savců, v období sucha nadzemní biomasa odumírá a zachová se pouze mohutný kořenový systém, díky kterému se celý cyklus může znovu a znovu opakovat. V období sucha často dochází k požárům, díky nimž probíhá přirozená sukcese. Původ velké většiny dnešních savan je antropogenní – vznikly vypalováním tropických lesů.
Pouště jsou aridní (suché) oblasti s nepravidelným výskytem vegetace. Roční úhrn srážek zpravidla nepřekročí 250 mm. (Pro srovnání v České republice roční úhrn srážek tvoří přibližně 650 mm.). Ačkoliv mnoho z nás si při slově poušť vybaví saharské duny, povrch pouští může být písčitý, štěrkovitý, jílovitý ale i kamenitý. Typickými rostlinami jsou sukulenty či efeméry (efeméra), které díky svým dužnatým stonkům sloužícím jako zásobárna vody a mohutnému kořenovému systému dokáží z půdy získat maximum vláhy.
Stepi jsou typické dlouhým obdobím sucha, které se střídá s chladnou zimou. Díky jejich úrodné půdě byla velká část přeměněna na pole a zbývající bývají využívány jako pastviny pro velká stáda savců.
Pásmo jehličnatých lesů zvané tajga se táhne od Skandinávie přes Rusko a Aljašku do Kanady. Na severu tajga přechází do lesotundry a okolo severního polárního kruhu se vyskytuje tundra. Půda v tundře je dlouhodobě zmrzlá (permafrost) a jen v létě na chvíli roztaje její povrchová vrstva. Zima zde trvá 9–11 měsíců. Rostliny a živočichové musí během krátkého léta stihnout veškeré životní aktivity a často si životní cyklus rozkládají na více let.
Zdroje
- BIČÍK I. a kol. Příroda a lidé Země. Praha: Nakladatelství České geografické společnosti, 2004.
- Fakulta lesnická a environmentální České zemědělské univerzity. Skripta EKOL [online]. Dostupné z: http://fle.czu.cz/~ulbrichova/Skripta_EKOL/Biomy/Biomy.htm.
- JELÍNEK J. a ZICHÁČEK, V. Biologie pro gymnázia. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2005.
- PRACH K., ŠTECH M. a ŘÍHA P. Ekologie a rozšíření biomů na Zemi. Praha: Scientia, 2009.
- Příroda.cz, internetové periodikum [online]. Dostupné z: www.priroda.cz.
- REJMERS N. F. Abeceda přírody – biosféra. Praha: Horizont, 1985.
- Webová prezentace Biosféra [online]. Dostupné z: http://bio-zeme.wz.cz/8.html.