Degradace lesních půd

Jaké jsou příčiny degradace lesních půd? Které postupy jsou využívány k obnově lesa? Jaký je přínos minerálních hnojiv? Odpovědi se dočtete v článku.

Pravděpodobně si všichni vybavíme záběry zdevastovaných Krušných hor, kde odumřelo téměř 40 tisíc hektarů lesního porostu. Svým rozsahem neměla tato imisní kalamita v Evropě obdoby.Celkem v ní tehdejší Československo přišlo o více než 100 tisíc hektarů lesa. Kalamitu, která vyvrcholila v 70. a 80. letech 20. století a která byla způsobena především intenzivním využíváním hnědého uhlí a s tím spojenou zvýšenou koncentrací oxidu siřičitého v atmosféře, se v 90. letech podařilo zvrátit a zlepšit stav cenných ekosystémů v poškozených oblastech.

Nepodléhejme ale dojmu, že je degradace lesních půd ryze současný problém. Opak je pravdou. Už v 19. století docházelo k ochuzování lesních půd o živiny těžbou dřeva a hrabáním steliva – biomasa sloužila jako podestýlka pro dobytek. K této mechanické degradaci půdy se ve 20. století přidaly právě imise, tedy chemické znečištění.

K zajištění trvalé udržitelnosti lesního hospodářství je v praxi třeba vyvíjet nemalé úsilí. Jinými slovy, aby nedocházelo k degradaci lesních půd, je zapotřebí vyvažovat množství těženého dřeva a schopnost obnovy lesní půdy. Mezi nejčastěji využívaná opatření směřující k obnově lesa patří chemická meliorace, tedy úprava půdního prostředí pomocí melioračních materiálů či dřevin, a postupy působící proti okyselování půdního prostředí nebo snižující dopad okyselování na lesní půdy, kam patří například ponechání těžebních zbytků na místě či úprava dřevinného složení lesa.

Mezi nejpoužívanější meliorační opatření u nás patří vápnění. Letecké vápnění bylo používáno pro úpravu půdních vlastností právě v Krušných horách, má však i své nevýhody a rizika, kvůli kterým se dnes více využívá vápnění zapravením do minerální půdy přímo při obnově lesa. Vápno se přidává k jednotlivým sazenicím a nedochází tak například ke zvýšenému rozkladu humusu či ochuzení diverzity rostlin a mikroorganismů, ke kterým docházelo při leteckém vápnění. A nesmíme zapomínat na využití minerálních hnojiv, díky nimž získává lesní porost nezbytné živiny, a která tvoří nedílnou součást komplexu pěstebních opatření směřujících k obnově lesa.

Zdroje

FISHER E. D., BINKLEY D. Ecology and management of forest soils. Third edition. John Wiley & Sons: 2000.
HÉDL, R., [ET AL.]. Tradiční lesní hospodaření ve střední Evropě I. Formy a podoby. Živa. 2011, (2).
HOFMEISTER, J. OULEHLE, F., KRÁM, P., HRUŠKA, J.. Loss of nutrients due to litter raking compared to the effect of acidic deposition in two spruce stands, Czech Republic. Biochemistry, 2008, 88: 139 – 151.
HRUŠKA, J., CIENCIALA E., MORAVČÍK P., NAVRÁTIL T. a HOFMEISTER J.. Dlouhodobá acidifikace a nutriční degradace lesních půd. Lesnická práce. 2002, 81 (1/02).
HŮNOVÁ, I., [ET AL.]. Ambient air quality and deposition trends at rural stations in the Czeh Republic during 1993 – 2001. Atmospheric Environment, 2004, 38: 887 – 898.
HYNEK, V. Degradace lesních půd. Lesnická práce. 2001, 80 (1/01).
LOMSKÝ, B., PFANZ, H.. SO₂ – pollutions and forest decline in the Ore Mts. Praha: Ministerstvo zemědělství ve spolupráci s Výzkumným ústavem lesního hospodářství, 2002.
NÁROVEC, V., JURÁSEK, A.. Několik poznámek k přihnojování lesních kultur. Lesnická práce. 2000, 79 (4/00).
ŠRÁMEK, V., [ET AL.]. Vápnění lesů v České republice. Praha: Ministerstvo zemědělství ve spolupráci s Výzkumným ústavem lesního hospodářství, 2014. ISBN 978-80-7434-150-2.