Historie dřevostaveb v ČR (část 1/2) – Dřevostavby od pradávné historie do raného novověku konce 18. století

Historie dřevostaveb sahá do období střední a mladší doby kamenné, tedy přibližně do 8. tisíciletí př. n. l. Původní obyvatelstvo opouští jeskyně a začíná si stavět primitivní chýše z klacků a listí.¹

 Důležitou historickou událostí pro vývoj dřevěného stavění byl přechod z kočovného způsobu života tehdejších lidí na vznik prvních sídel a rozvoj zemědělství v období neolitu – mladší době kamenné. Kolem roku 4 000 př. n. l. se ve střední Evropě objevuje tzv. dlouhý dům – pra předchůdce domů ze dřeva, který měl stěnu z dubových kůlů propletenou větvemi, podlahu zvednutou nad terénem a primitivní krov.²

V období kolem přelomu letopočtu a v raném středověku je styl stavění ovlivňován kmeny, které se na území střední Evropy nachází. Keltové stavěli nízké lehké dřevěné stavby na kamenné podezdívce (Obr. 1). Sedlová střecha obvykle sahala až na zem. Tyto domy byly součástí hojně dochovaných vesniček, například Keltské oppidum Závist u obce Dolní Břežany.

Obr. 1 viz v Galerii níže – Zahloubený keltský dům³

V podobném stylu vesniček s jednoduchými obydlími pokračovali i Slované, kteří na území našeho dnešního státu přišli kolem roku 400 n. l. V této době souvisel rozvoj stavebních technologií převážně na druhu dostupného materiálu v dané lokalitě.⁴ Ve skalnatých oblastech bylo dostatek kamene, v zalesněných se převážně používalo dřevo. V nížinách se stavělo z hlíny. Proto jsou stavby na jihu kontinentu spíše z kamene, hlíny a cihel, kdežto ve střední a severní Evropě nastal velký rozmach dřevostaveb (Obr. 2).

Obr. 2 viz v Galerii níže – Základní typy vesnických domů ve střední Evropě⁵

S rozvíjející se technologií středověku se začíná rozlišovat stavba z masivního dřeva a stavba z tyčových prvků – nejčastěji kůlů. Vzniká nový způsob masivní dřevěné konstrukce – roubení.⁶ To je soustava vodorovně poskládaných trámů. Nejprve byly trámy v rozích položeny přes sebe, později se začaly využívat první tesařské spoje a byla vyvinuta dodnes používaná metoda spojování trámů v rozích – na rybinu (rybina)(Obr. 3). Tento spoj zabraňuje vybočení trámů z roviny stěny vlivem sesychání a kroucení dřeva. Spáry mezi kmeny jsou utěsněny mechem a hlínou.⁷

Obr. 3 viz v Galerii níže – Nárožní spojení trámů rybinovým spojem⁸

Ve vrcholném středověku (kolem 13. století) dochází k expanzi evropských států a tím i mísení jednotlivých stavebních stylů, které se dosud vyvíjely spíše izolovaně.9 Například němečtí osadníci přinesli na naše území technologii hrázděných staveb. Vliv je dodnes patrný v západních Čechách.10

Od 15. století dochází k diferenciaci sídel na větší města a vesnice. Na vesnicích se začíná projevovat typická lidová architektura, která je ve velkém rozsahu dochována i do dneška.⁵ Ze dřeva jsou stavěny malé domy i statky se zemědělskými staveními převážně v horských oblastech Česka a Slovenska. Vznikají také významné náboženské stavby ze dřeva, například dřevěný kostel v Broumově z konce 15. století (Obr. 4).

Obr. 4 viz v Galerii níže – Hřbitovní kostel panny Marie v Broumově¹¹

Kvůli častým a rozsáhlým požárům dřevěných staveb, ke kterým docházelo v hustě zastavěných oblastech nově vznikajících a rozvíjejících se měst (například velký požár Londýna roku 1666), se pro výstavbu domů ve městech začínají upřednostňovat nehořlavé materiály – kámen a od 16. století ve velké míře také cihly.¹² Dřevu zůstalo užití u konstrukcí příček, stropů a krovů, což v podstatě trvá dodnes.³

Dokonalou řemeslnou dovednost středověkých lidí dokazují stavby velkých, převážně náboženských objektů. Jejich krovy zastřešující velká rozpětí jsou na svou dobu velmi pokrokové konstrukce, které byly navrženy a provedeny tak, že mnoho z nich jsou v původní podobě dochovány dodnes, třeba i 400 let po jejich vzniku.³

Pokračování v článku Historie dřevostaveb v ČR (část 2.) – Dřevostavby od první průmyslové revoluce do současnosti