Historie dřevostaveb v ČR (část 2/2) – Dřevostavby od první průmyslové revoluce do současnosti

Zlomem ve stavebnictví byla bezesporu průmyslová revoluce v období 18. a 19. století. Vývoj technologií umožnil výrobu a přepravu nových materiálů jako byly beton, železo, ocel a plast.¹ Naopak na dřevo se začalo pohlížet jako na energetickou surovinu potřebnou pro výrobu právě zmíněných materiálů. V průběhu 18. století dochází v Čechách k energetické krizi, kdy ohromné nároky na množství palivového dříví téměř vyčerpaly zásoby dřeva.² V polovině 18. století vydává Marie Terezie Lesní řády, které ukládají vlastníkům lesů povinnosti a omezení, které zajišťují trvalé uchování lesa do budoucnosti. Například povinnost zalesnění vykácených ploch. Tím v podstatě vzniká státní dozor nad hospodařením lesů.³

V 19. století dochází k vývoji dřevostaveb, který předznamenává jejich podobu, kterou známe dnes. Hrázděná stavba jako předchůdce tyčových konstrukcí se zjednodušuje a s přispěním amerického stavebního „boomu“ vzniká konstrukce ze subtilních sloupků známá jako two by four systém (označuje dimenzi nejčastěji používaných sloupků v palcích) do češtiny nejčastěji překládaný jako sloupková konstrukce.⁴

Na území českého státu je však v tomto období kvůli častým kalamitám v lesních monokulturách dřevo nedostatkovým zbožím, proto se používá téměř výhradně jako doplňkový stavební materiál na místech, kde jej nelze nahradit – konstrukce krovů a stropů.² Pouze v horských oblastech je udržována tradice, staví se obytné a zemědělské roubené stavby z masivního dřeva.⁵

Na přelomu 19. a 20. století dochází v Evropě díky technologickému pokroku k průlomu v oblasti dřevařství. Vznikají první deskové materiály na bázi dřeva. Jedná se o překližované materiály vzniklé slepením tenkých plátů dřeva (dýha).⁶ U nás je tento pokrok reprezentován jednou z nejznámějších českých firem vůbec – TON. V druhé polovině 19. století zakládá Michael Thonet v Bystřici pod Hostýnem tuto továrnu na výrobu ohýbaného nábytku dnes známého po celém světě.⁷

Česká a slovenská architektura počátku 20. století má výraznou postavu, která utvářela secesní styl dřevěného stavění ovlivněný především lidovou architekturou. Touto osobností byl Dušan Jurkovič, jehož stavby jsou dodnes ukázkou vrcholné technické a umělecké úrovně dřeva jako stavebního materiálu (Obr. 1).⁸

Obr. 1 viz v Galerii níže – Turistický hotel Maměnka na Pustevnách⁸

Meziválečné období je, co se týče stavebnictví, ovlivněno vývojem německy mluvících zemí. Rozvíjí se deskové, lamelové a jiné lepené materiály na bázi dřeva.⁹ Vznikají první montované domy z průmyslově vyráběných dřevěných prvků podobné těm, jak je známe dnes.⁵ Ve 30. letech vznikají dřevotřískové desky.⁶ Deskové dřevěné materiály se ve velké míře používají jako bednění betonových konstrukcí – tedy jako pomocná surovina s velmi krátkou životností. Nicméně také vzniká velké množství typizovaných staveb ze dřeva, například hájovny, lázeňské domy, rekreační chatové oblasti, halové stavby, drážní budovy, apod. Dodnes demonstrují kvalitu české prvorepublikové architektury.²

Po druhé světové válce se nástupem komunismu Československo odstřihlo od vývojových trendů dřevostaveb západního světa, kde se v rozsáhle vybombardoných územích západní Evropy musel řešit problém, jak rychle postavit velké množství bytových jednotek. Nejvhodnější surovinou bylo dřevo. Tehdy vznikl novodobý kladný vztah německy mluvících zemí k dřevostavbám. V Československu v rámci socialistických pětiletek je v roce 1955 dřevo zákonem degradováno pouze na pomocný stavební materiál. Výroba a vývoj dřevostaveb je prakticky zastavena.² Dodnes bojujeme se stigmatem méněcennosti dřevostaveb, který vznikl právě v tomto období.

V 70. letech do Československa přichází licence německého výrobce montovaných dřevěných domů OKAL (Obr. 2). Nedostatečná kvalita provedení a komfort při užívání domu však v očích veřejnosti ještě více degradoval stavby ze dřeva.⁵

Obr. 2 viz v Galerii níže – OKAL⁵

Po roce 1989 dochází k velkému nárůstu firem stavějících ze dřeva. Málokdo se však zaměřoval na kvalitu provedení, správné technologické postupy, dodržení zásad stavební fyziky, apod. Až kolem roku 2000 datujeme vývoj, který znovu přebírá hlavní díl znalostí z vyspělých germánských zemí a pomalu se jim začíná přibližovat.⁹ Dřevo se dnes používá ke stavbě rodinných domů, halových a mostních staveb, staveb občanské vybavenosti a pomalu se také dostává do konstrukcí vícepatrových budov.

Doufejme, že se dřevostavby opět vrací do povědomí lidí, jako kvalitní, pěkné a ekologické bydlení. Po 50 letech temna začínají opět poskytovat domov stále většímu počtu zájemců o dřevostavby.

První díl k článku se zabývá starší historií dřevostaveb v ČR – Historie dřevostaveb v ČR (část 1.) – Dřevostavby do první průmyslové revoluce