Ochrana lesa – metody a jejich legislativní ukotvení

Ochrana lesa obecně

Ochrana lesa je jedním ze základních oborů lesního hospodářství. Zahrnuje péči o zdravotní stav dřevin a porostů, aby mohly plnit všechny funkce lesa (produkční i mimoprodukční). Zahrnuje jak preventivní opatření, tak i kurativní, pro které se někdy používá termín obrana lesa. Zahrnuje různé metody:

• chemické,
• mechanické,
• biotechnické,
• biologické.

Chemická ochrana je v současnosti jednou z nosných oblastí v ochraně lesa proti řadě mnoha škodlivým činitelům. Přípravek na ochranu rostlin se v některých případech používá preventivně před výskytem škodlivého organismu, pak kurativně, je-li škodlivý organismus zjištěn. Vždy je třeba vyhodnotit nutnost zásahu, správně vybrat vhodný přípravek, zvolit vhodnou technologii včetně volby aplikační techniky a správné trysky. V neposlední řadě zásah správně načasovat.

Mechanické metody využívají jak ruční práce, tak i nasazení techniky. Používají se především při asanaci kůrovcového dříví (odkorňování) nebo při ochraně proti plevelům ve školkách nebo výsadbách (pletí, ožínání, ošlapávání apod.). Dříve byly prakticky jedinou možností, avšak byly nahrazovány chemickými metodami, které je postupně vytlačili. V posledních minimálně 20 letech opět nahrazují chemické metody.

Biotechnické metody jsou založeny na kombinaci lapacích zařízení (feromonový lapač, příp. lapák), kdy u feromonových lapačů je nedílnou součástí feromonový odparník. Využívají se jednak v přímém boji proti kůrovcům, kde se používá konkrétní agregační feromon dle odchytávaného druhu, nebo pohlavní feromon  (sexuální feromon) při monitoringu listožravého hmyzu, konkrétně některých motýlů. U kůrovců se kombinuje i s chemickými metodami, jestliže se používá otrávený lapák.

Biologické metody jsou založeny jednak na využívání biologických přípravků na bázi mikroorganismů (viry, bakterie, houby) nebo makroorganismů – bioagens (predátor, parazitoid). Biologické přípravky i bioagens musí být registrovány stejně jako přípravky na ochranu rostlin. Pro použití v lesnictví bylo registrováno v minulosti několik přípravků, a to jak proti hmyzím škůdcům (především v listnatých porostech), tak i proti houbovým chorobám. Nástup účinnosti je pomalejší, navíc v listnatých porostech se přestaly zásahy provádět s ohledem na dobré regenerační schopnosti listnáčů. Proto nejsou v současnosti prakticky žádné povoleny. Bioagens sice lze ve sklenících či fóliovnících používat, avšak pro svojí nákladnost se nevyužívají (používají se v ekologickém zemědělství). Další alternativou je podpora predátorů v boji proti hlodavcům, ale i zde jsou možnosti značně omezené a v období gradace bez většího významu.

Legislativně je ochrana lesa zakotvena v zákonu č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), v platném znění, a to konkrétně v § 32. Dále jsou pak hlavní zásady rozvedeny ve vyhlášce č. 101/1996 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o opatřeních k ochraně lesa a vzor služebního odznaku a vzor průkazu lesní stráže, ve znění vyhlášky č. 236/2000 Sb., zásady integrované ochrany rostlin (tedy i lesa) jsou relativně nově zakotveny v zákonu č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči (konkrétně v § 5) a v následné vyhlášce č. 205/2012 Sb., o obecných zásadách integrované ochrany rostlin). Ty stanovují následující:

• střídání plodin – z pohledu LH jde spíše o využití stanovištně vhodných dřevin, částečně lze uplatnit v lesních školkách;
• používání vhodných pěstitelských postup – z pohledu LH jde především o správnou výchovu porostů;
• používání odrůd odolných nebo tolerantních ke škodlivým organismům a vhodného osiva a sadby splňující požadovaná kritéria – zde je nutné s ohledem na podmínky LH respektovat především používání vhodného reprodukčního materiálu v souladu s platnou legislativou, správné zalesňovací postupy, a opět využívat stanovištně vhodné dřeviny, a to i s ohledem na vhodné provenience a ekotypy;
• vyvážené hnojení, vápnění a vodní režim – v LH značně omezené – výjimečně lze využít vápnění, hnojení na list, biologickou melioraci vhodnými dřevinami nebo přihnojování ve výsadbách; problematická je změna vodního režimu v lesních porostech, i když je to v mnoha lokalitách klíčová oblast zdravotního stavu porostů;
• hygienická opatření – v lesnictví dodržování hygieny lesa, sanitárních opatření apod.
• ochrana a podpora užitečných organismů – podpora predátorů a parazitoidů a využívání takových postupů při nakládání s POR a technologických postupů, které negativní účinky na ně minimalizují.

Pro vhodnou volbu obranného opatření jsou důležité i další věci – správná diagnóza příčiny poškození (určení škodlivého činitele) a jeho průběžný monitoring, abychom byli schopni určit, kde a kdy dojde k jeho přemnožení a následným škodám. Teprve na základě toho může dojít k rozhodnutí o potřebě a účelnosti zásahu, jeho formě. Preferují se nechemické metody, avšak neexistuje-li jiná, stejně účinná a ekonomicky srovnatelná metoda, je možné použít i chemické prostředky – přípravky na ochranu rostlin. V tomto případě je nutné zvolit takový přípravek (přípravek na ochranu rostlin), který nejen splní daný účel, ale současně budou při jeho použití minimalizovány jeho negativní účinky na životní prostředí. K tomu slouží i vhodné načasování zásahu, volba správné aplikační techniky a vhodné technologie aplikace.