Těžba lesa

Lesnický naučný slovník, vydaný Ministerstvem zemědělství v roce 1995, díl II., str. 443, definuje pojem „těžba lesní“ jako rozsáhlou lesnickou činnost zahrnující kácení stromů, jejich opracování, dopravu, manipulaci v porostu nebo na skladech i expedici s tím, že „těžba lesní“ zahrnuje vedle těžby dříví také tzv. přidruženou vedlejší těžbu, tj. získávání a dopravu jiných materiálů z lesa nebo z lesní půdy než dřevo (např. kůra, pryskyřice, lesní plody, semena, tráva, klest, kámen, písek, rašelina apod.). Z této definice vyplývá, že pojem „těžba lesní“ je pojmem obsahově širším než pojem „těžba dříví“.^[1]

Těžba a doprava dříví (synonymum „lesní těžba“) je lesnický obor, zahrnující všechny způsoby těžby dříví v lesních porostech a jeho následné dopravy. Představuje soubor technologických a pracovních procesů, týkajících se kácení a zpracovaní stromů, tj. odvětvování, případně odkorňování kmenů a jejich krácení na sortimenty surového dříví, dále pak dopravy dříví, a to zejména dopravy primární – z lesních porostů ke komunikacím (tzv. soustřeďovaní dříví), ale i sekundární – po pozemních komunikacích (tzv. odvoz dříví).

V širším smyslu pak zahrnuje i související základní způsoby prvotního zpracovaní (předzpracovaní) dříví.^[2]

Z pohledu moderního lesního hospodářství, chápaného jako peče o lesní ekosystémy tak, aby byla zachována jejich biologická rozrůzněnost, produktivnost, životaschopnost, schopnost obnovy a schopnost plnit nyní i v budoucnu důležité ekologické, ekonomické a sociální funkce, a to na místní, celostátní i celosvětové úrovni, a tak, aby nedocházelo k poškozování ostatních ekosystémů (závěry Evropské konference Helsinki, 1993), je těžba dříví nástrojem, kterým lesní hospodář aktivně zasahuje do vývoje lesních ekosystémů.^[3] Těžba a doprava dříví je také oborem, ve kterém se lesní hospodářství nejvíce dotýká techniky a technologie.

Cílem provádění těžby dříví je zvyšování stability, odolnosti, kvality a druhové rozmanitosti lesa v mladším věku – tzv. těžba výchovná a včasné zahájení přirozených procesů obnovy lesa novými odolnějšími, kvalitnějšími a druhově pestřejšími následnými lesními porosty u porostů starších – tzv. těžba obnovní. Dalším důležitým cílem provádění těžby v lesích je odstranění stromů nemocných, poškozených a napadených různými škůdci a chorobami proto, aby bylo zabráněno šíření těchto škůdců a chorob na další zdravé stromy. Jakákoliv těžba v lesích musí být realizována vždy v souladu s platnými legislativními předpisy a v souladu se strategií trvale udržitelného hospodaření v lesích.^[4]

Zákon o lesích 289/1995 Sb. rozděluje těžbu dřeva z hlediska dosažení (nedosažení) mýtného věku (mýtní věk) (doba, kdy stromy přestávají přirůstat a jsou stále náchylnější k různým chorobám a působení škůdců) a také důvodů těžby na:

• výchovná (předmýtní úmyslná) těžba v porostech do 40 let věku, která se provádí ke zvýšení stability, kvality a druhové pestrosti lesních porostů v mladém věku;
• výchovná (předmýtní úmyslná) těžba v porostech nad 40 let věku, která je určena k podpoře stability, kvality a druhové pestrosti lesních porostů ve starším věku;
• obnovní (mýtní úmyslná) těžba – určená k obnově lesních porostů starších 80 let, které nepřesahují velikost těžené plochy stanovené zákonem o lesích;
• nahodilá těžba, která vzniká v lesích v důsledku působení škodlivých činitelů (vítr, sníh, námraza, hmyzí škůdci, houbové choroby apod.);
• mimořádná těžba, která je realizována v lesních porostech v důsledku rozhodnutí orgánů státní správy a odlesnění pro např. výstavbu apod.

Roční těžba dřeva se v ČR v posledním desetiletí pohybuje mezi 15–17 mil m³ a s výjimkou velkých kalamit (např. orkán Kyrill v roce 2007 s roční těžbou 18,51 mil. m³) trvale nedosahuje hodnoty přírůstu. To znamená, že jak celkové zásoby, tak průměrné zásoby dříví na hektar trvale rostou. Pro představu se ročně v ČR vytěží tolik dřeva, které by bylo zapotřebí na stavbu zhruba 110 celodřevěných domů.

Z hlediska dřevinné skladby převládají ve vytěženém dříví jednoznačně jehličnany 89 %, z toho smrk 73 % a borovice 15 %, listnáče se podílejí na těžbách 11 %, z toho buk 5 % a dub 2,6 %. Přibližně 50 % dřeva se zpracovává na pilách, 25 % v celulózopapírenském průmyslu, 7 % je paliva, zbytek je tzv. rovnané průmyslové dříví a ostatní sortimenty.^[5]

Produkce surového dříví – nesmírně cenné, v mnohém nenahraditelné, a navíc obnovitelné suroviny je, vedle jiných funkcí, nezanedbatelným posláním lesů. Díky tržnímu zhodnocení dřevní produkce vzniká ekonomický potenciál lesního hospodářství, který může být využíván k soustavné obnově a zvelebování lesů. K dobré tradici českého lesnictví patří jeho schopnost trvale uspokojovat tuzemskou potřebu dřeva z vlastních zdrojů a za určitých podmínek i část své produkce vyvážet do zahraničí. Rubem této skutečnosti je fakt, že spotřeba dřeva v České republice je asi o ½ na obyvatele nižší než ve vyspělejších zemích. Řešením pro snížení vývozů dřeva by bylo zvýšení spotřeby dřeva na domácím trhu.^[6]