Lýkožrout lesklý (kůrovec) – Pityogenes chalcographus

Lýkožrout lesklý – Pityogenes chalcographus (Linnaeus, 1758)

Lýkožrout lesklý je malý brouk (1,6–2,8 mm) z čeledi nosatcovitých (Curculionidae), podčeledi kůrovcovitých (Scolytinae). Je válcovitý, hnědočerný, krovky zpravidla světlejší, lesklý, řídce tečkovaný. Záď krovek je opatřena typicky uspořádanými zoubky – u samců jsou ostré, u samic tupě zakončené. Podle těchto zoubků lze určit nejen pohlaví, ale odlišit tento druh od dalších 6 zástupců tohoto druhu u nás žijících.

Lýkožrout lesklý se vyskytuje téměř v celé Evropě a přes Sibiř dosahuje až po Koreu a Japonsko včetně, a to bez ohledu na nadmořskou výšku. Prakticky je všude tam, kde se vyskytují jeho hostitelské dřeviny. Hlavní hostitelskou dřevinou u nás je smrk ztepilý (vyvíjí se však i na dalších smrcích, zejména na smrku pichlavém – stříbrném smrku). Dále jsou to  různé druhy borovic a modřín. Vyskytuje se především v mladých porostech (tyčkoviny, tyčoviny). V oblastech postižených imisemi, přísuškem, příp. dlouhodobým suchem nebo ovlivněných imisemi. Podél dálnic a silnic, v městech a obcích se často vyskytuje i na dospělých stromech, v porostech i na jednotlivých stromech (v parcích, zahradách), a to nejčastěji ve vrcholové části. Napadení jedinci v průběhu několika týdnů odumírají; v případě dospělých stromů odumírá pouze vrcholová část stromu, není-li tento napaden následně ještě lýkožroutem smrkovým, což se často stává. Je to škůdce sekundární a fyziologický.

Rojení začíná zpravidla v druhé polovině dubna, příp. začátkem května, v závislosti na průběhu teplot, což je ovlivněno i nadmořskou výškou a expozicí. V nejvyšších nadmořských výškách u nás může rojení začít až v polovině května. Na strom nalétávají jako první samci. První jedinci (pionýrští brouci) jsou zpravidla zaliti pryskyřicí v důsledku obranných reakcí stromů. Po překonání obranyschopnosti stromu, začnou přežívající savci produkovat agregační feromony. Ty zabezpečí jednak další nálet samců, kteří postupně obsazují strom, buď celý u mladších jedinců, nebo vrcholovou část u starších jedinců. Každý samec má obvykle 3–6 samic. Každá samice si hlodá v lýku vlastní matečnou chodbu (matečná chodba), které vycházejí ze snubní komůrky (snubní komůrka), kterou vyhlodá samec. Tím vzniká typický hvězdicovitý požerek. Do zářezů po obou stranách matečné chodby kladou samice vajíčka (10–26), ze kterých se po zhruba 7 dnech líhnou larvy. Každá larva si hlodá svoji larvální chodbu (larvální chodba), více méně kolmou na matečnou chodbu. Po 4–6 týdnech, opět v závislosti na teplotě, se larvy v kůře zakuklí. Po několika dnech se líhnou brouci. Ti jsou zpočátku zcela bílí, postupně žloutnou a dále tmavnou, přitom provádí zralostní žír, přičemž dospívají. Poté, co dospějí, opouští brouci místo vývoje a nalétávají na další stromy. V průběhu jednoho roku mají zpravidla 2–3 generace, opět v závislosti na teplotě – v teplých letech 3, v chladnějších pouze 2 (ve vyšších nadmořských výškách, zpravidla nad 800 m, o jednu generaci méně). Druhé rojení tedy probíhá za optimálních podmínek, zpravidla na přelomu července a srpna. Třetí pak koncem srpna a začátkem září. Dospělí brouci mohou přezimovat buď pod kůrou, kde se vylíhli, nebo v hrabance. Mohou přezimovat i larvy, resp. kukly.

Kontrolu provádíme především okulárně, vyhledáváním napadených stromů, a to především v porostech do 40 (60) let. Použít můžeme i lapáky nebo feromonové lapače, a to zpravidla v počtu 1 obranné opatření na 5 ha v tomto věku. Preferují se ohrožené lokality (kde se dříve tento škůdce vyskytoval). Preventivní opatřené spočívá v odstranění atraktivního materiálu (stromky z prořezávek, vršky, větve), a to opět v ohrožených lokalitách. V porostech je možné použít i lapáky (vršky stromů silnějších dimenzí, slabší stromy, kupy větví) nebo feromonové lapače (ty lze použít i mimo porosty, ovšem s omezenými možnostmi). Protože jde o kalamitního škůdce, jsou vyhláškou stanoveny počty a principy použití těchto obranných opatření. Pro jarní rojení se doporučuje jeden lapák (lapací hromada) nebo feromonový lapač na každých zhruba 5 m průměru ohniska (v tyčkovinách nebo tyčovinách), popř. na 10 m3 včas asanovaného dříví napadeného lýkožroutem lesklým (starší porosty).

U feromonových lapačů musí být dodržena bezpečnostní vzdálenost 10–15 m od porostní stěny (tyčkoviny, tyčoviny) nebo 5–8 m ve starších porostech. Pro další rojení se vychází ze stupně napadení nebo odchytu. Při slabém napadení, resp. stupni odchytu (méně než 1 závrt na cm2 nebo méně než 10 000 zachycených jedinců) se mohou obranná opatření odstranit. Při středním (1–2 závrty na 1 cm2 nebo 10 000–50 000 zachycených jedinců) se počet obranných opatření nemění. Při silném (nad 2 závrty na 1 cm2 nebo nad 50 000 zachycených jedinců) se počty obranných opatření přiměřeně zvyšuje.

Feromonové lapače pravidelně kontrolujeme v intervalu 7–10 dní, u lapáků sledujeme ve stejných intervalech obsazení a stav vývoje. Při vyšších odchytech ve feromonových lapačích brouky nepočítáme, ale kalibrujeme – 1 ml (cm3) je cca 550 jedinců (po odstranění hrubých nečistot).

Důležitým prvkem u lapáků (ale i u nalezeného napadeného materiálu) je účinná a včasná asanace. Napadené kmeny můžeme asanovat chemicky postřikem nebo mechanicky odkorněním. Napadené větvě v případě potřeby můžeme štěpkovat nebo pálit.