Lýkožrout smrkový – příčiny přemnožení

sekundární škůdce starších smrků.">Lýkožrout smrkový je typický sekundární škůdce, který napadá přednostně čerstvě odumřelé dříví nebo stromy silně oslabené. Stojící zdravé stromy napadá teprve při přemnožení, kdy nemá k dispozici dostatek vhodnějšího materiálu pro své množení. Toto pojetí, které je všeobecně známo, je nejvíce akcentováno v Polsku, kde se prakticky používá permanentně rozdělení na primární a sekundární škůdce¹, zatímco u nás, ale i v dalších zemích se používá spíše členění dle způsobu poškození (např. podkorní hmyz, savý hmyz atd.).

Pro jeho přemnožení je klíčových některých faktorů, které mohou ovlivnit nárůst populační hustoty lýkožrouta smrkového samostatně, nebo mohou působit společně při synergických účincích. Jsou to především:

• polomy;
• sucho a vysoké teploty;
• zanedbání obranných opatření.

Polomy byly a jsou stále nejčastěji uváděny jako základní predispoziční faktor pro vznik kůrovcových kalamit. Již jedna z našich prvních, největších a zřejmě také nejznámějších, kůrovcových kalamit (Šumava 1868–1878) vznikla v důsledku pozdního zpracování větrných polomů. Takto často vzniká řada lokálních kalamit (v kombinaci s jejich pozdním zpracováním). Polomové dříví (čerstvě odumřelé – z podzimu, zimy, časného jara) je pro lýkožrouta velmi atraktivní, navíc toto dříví se již není schopno náletu bránit, takže již první brouci ho úspěšně kolonizují a začínají produkovat agregační feromony. To je příčinou masového náletu, který se postupně rozšiřuje i na okolní stromy.

Trägärdh sledoval, jak rychle stoupá počet lýkožroutů na ploše, kde nebyly polomy včas zpracovány.⁷ V prvním roce zjistil na 1 hektaru 160 000 jedinců, v druhém roce to bylo již 2 360 000 jedinců. Vyplývá to z ohromného rozmnožovacího potencionálu lýkožrouta smrkového. Z jednoho stromu může vylétnout několik desítek tisíc jedinců, uvádí se i až 200 tisíc či dokonce více.^1,4,5,8,9 Při nárůstu počtu generací o jednu dochází k exponenciálnímu nárůstu populace. Přitom průměrné osazení stromu představuje 2 000–10 000 jedinců ², 1/3 tvoří obvykle samci a zbytek samice.⁶

Sucho jako predispoziční faktor bylo dlouho podceňováno, i když u řady kalamit v Evropě bylo dáváno do souvislosti s kůrovcovými kalamitami. Např. velká kalamita ve Skandinávii z přelomu 70. a 80. let měla počátek v rozsáhlé vichřici v roce 1969, ale její další průběh byl dáván do souvislosti právě se suchem. Takto lze hodnotit i gradaci z 80. let v České republice. Pouze suchem lze zdůvodnit gradaci podkorního hmyzu v 90. letech minulého století, stejně jako vznik gradací v letech 2003 a 2015 (jde vlastně o jednu gradaci s různou dynamikou). Nástup obou vrcholů byl způsoben abnormálním suchem a dále byl podpořen výskytem častých a rozsáhlých větrných kalamit, kdy polomy byly zpracovány pozdě. Svou roli sehrály i nedostatky v asanaci kůrovcového dříví, a to zejména v posledních 2–3 letech. Vliv sucha na rozvoj kůrovcových kalamit lze zdůvodnit především ztrátou vitality v důsledku nedostatku vody a tím i špatného zásobování živinami, čímž klesá jejich obranyschopnost. K tomu, aby první pionýrští brouci začali produkovat agregační feromony, může stačit i pár desítek jedinců, protože nejsou zaliti pryskyřicí.

Vysoké teploty mají na kůrovce dvojí účinek. Jednak ovlivňují evapotranspiraci (evapotranspirace), jednak urychlují vývoj lýkožrouta a umožňují tak zmnožení počtu generací v roce.

Zanedbání obranných opatření může významným způsobem ovlivnit účinek předchozích dvou faktorů a i sám o sobě je schopen v krátké době způsobit lokální kalamitu. Skuhravý (2002) shrnuje poznatky řady německých autorů. Uvádí, že během kalamity v Německu, která se začala rozvíjet v letech 1942–1943 s kulminací v letech 1947–1948 a s koncem až v roce 1953–1954, by bez zásahů byly škody mnohem větší. Vychází z odhadů pro oblast Würtenberska, kde bylo napadeno 1,8 mil. m³, avšak bez účinných zásahů by mohly dosáhnout až 10 mil. m³.

Lze to zdokumentovat i v našich podmínkách, konkrétně z oblasti jižních Čech, Krušných hor a Šumavy, z 80. let minulého století. V roce 1986 vypukla na tehdejším Lesním závodě Třeboň kůrovcová kalamita (i když zde je především zastoupena v porostech borovice a částečně také listnáče), kdy prakticky z nulového stavu v roce 1985 došlo k prudkému nárůstu škod, takže se v roce 1986 vytěžilo již téměř 8 000 m³ kůrovcového dříví. V následujícím roce 1987 to byla proti roku 1985 přibližně pouze polovina, a tento pokles ve stejných intencích pokračoval ještě další dva roky. V roce 1990 byl stav kůrovcového smrkového dříví opět téměř prakticky nulový. K obdobné situaci nedošlo na žádném okolním lesním závodě, kde jsou podmínky srovnatelné. Obdobně lze porovnat i dva sousední lesní závody na Šumavě – LZ Vimperk a LZ Prachatice v letech 1986 a 1987, kdy se na LZ Prachatice, kde se kůrovci věnovala maximální pozornost, výše kůrovcové těžby pohybovala v objemu kolem jednoho tisíce m³, zatímco na LZ Vimperk, to bylo ve srovnatelných podmínkách přibližně 10krát více. Nejmarkantnějším příkladem je však Lesní závod Horní Blatná v porovnání se sousedním LZ Kraslice. Oba závody byly postiženy imisemi, avšak ne tak silně jako závody ležící ve východní části Krušnohoří. Na LZ Kraslice výše roční kůrovcové těžby v letech 1986–1990 pouze jednou přesáhla hranici 5 000 m³, a to v roce 1988, pak u LZ Horní Blatná z hodnoty necelých 3 000 m³ v roce 1986 dosáhla zhruba osminásobku v roce následujícím. V roce 1988 to však bylo již téměř 178 000 m³. Po intenzivním nasazení všech obranných opatření, ale především těžby s následnou asanací, došlo v roce 1989 ke snížení objemu na 32 000 m³ a v následujícím roce se výše evidovaného kůrovcového dříví snížila o polovinu proti předchozímu roku.

Konečně i současná kůrovcová gradace poskytuje obdobný příklad. Sousední okresy – Opava a Bruntál na severní Moravě mají více méně srovnatelné podmínky. Ještě v roce 2011 byl objem evidovaného kůrovcového dříví na zhruba stejné úrovni (kolem 50 000 m³, kdy však značnou část tvořily lapáky), pak však začal v okrese Bruntál objem evidovaného kůrovcového dříví stoupat, takže v roce 2015 zde dosáhl již objemu téměř 400 000 m³, zatímco v okrese Opava necelých 100 000 m³.