Historie lesních kalamit v Evropě

Historie lesních kalamit v Evropě

I v evropském kontextu patří kůrovcové kalamity k těm nejvýznamnější (vedle větrných a sněhových) a provázejí lesní hospodářství celou jeho historií. První zaznamenané přemnožení lýkožrouta smrkového bylo zjištěno v oblasti Harzu v Německu již v roce 1473, kdy se uvádí poškození smrků červy. Další kalamity byly zaznamenány v Německu na přelomu 17. a 18. století. První přesné údaje uvádějící i rozsah poškození však pocházejí až z kalamity, která probíhala mezi roky 1772–1799 opět v oblasti Harzu, kdy jenom v letech 1781–1786 bylo zničeno přibližně 7 000 ha smrkových porostů a vytěženo bylo 3,45 mil. m3 napadených smrků. Ve stejném období bylo v Blankenburském revíru vytěženo dalších 1,1 mil m3 a další vysoké objemy byly vytěženy i v jiných oblastech Německa.32 Už tehdy se objevily názory, že primární příčinou odumírání smrků není napadení lýkožroutem (červem), ale sucho. Že šlo o problém ne regionální, ale širšího rozsahu, je možné potvrdit i tím, že ve stejném období (1774–1798) byla zaznamenána rozsáhlá kalamita v náhradních smrkových porostech v Polsku v oblasti Mazurských jezer a Olštýnsku.2

Mnohem více záznamů o gradacích lýkožrouta smrkového pochází z 19. století. Kromě „tradičních“ lokalit (Harz, oblast Mazurských jezer) vznikla rozsáhlá gradace v letech 1808–1809 a skončila až v roce 1816 v ebingerodských lesích nedaleko Harzu. V letech 1835–1836 proběhla kůrovcová kalamita také ve Schwarzwaldu a Württenbersku.32 V tomto období byly v Německu prvně použity jako obranné opatření lapáky. Menší gradace byly v tomto století zaznamenány v Itálii (Veneciánské Alpy, 1840–1846), Norsku (okolí Osla, 1840), Polsku (Olštýnsko, 1845–1858, 1862), Švýcarsku (kantony Zürych, Thurgau, St. Gallen, 1857–1858 a Tessin, 1897) nebo Švédsku (1850–1860, 1873–1875, 1882–1885, 1896–1897). Tyto kalamity však nedosáhly významnějších rozměrů.2,5,12,17,29,32,39,40 Gradace lýkožrouta byly v tomto období zaregistrovány i v Bělorusku, na Ukrajině a v Rusku nebo v Chorvatsku.7,22,23,24,34

Nejvíce údajů o kůrovcových kalamitách pochází z 20. století. Postiženy byly prakticky všechny země, kde se lýkožrout smrkový přirozeně vyskytuje. V první polovině století byla zřejmě největší gradace zaznamenána v Bosně a Herzegovině, kde bylo v letech 1928–1934 napadeno 4,4 mil. m3 a menší o rozsahu cca 1,2 mil. m3 pak v letech 1948–1950 (1954).3,28 V průběhu válečných let (a také těsně po válce) propukla kůrovcová kalamita v řadě středoevropských zemí – na Slovensku bylo v letech 1941–1953 vytěženo odhadem cca 3 mil. m3 32, v Rakousku (Dolní Rakousko, Štýrsko) téměř 3 mil. m3 32, téměř 5,3 mil. m3 v Polsku v letech 1944–1953 13,25,32, ale také již v letech 1918–1920 v lesích Pusczy Bialowiekiej 1,2 mil. m3 v důsledku zanedbání péče18 a téměř 700 tis. m3 ve Švýcarsku v letech 1947–194915, i když zde jsou částečně uváděny i jiné příčiny. Tyto gradace měly především souvislost se „zanedbáním“ hospodaření ve válečných letech, i když se zde projevily i další vlivy, např. sucho, abnormálně vysoké teploty apod. Následující rozsáhlé gradace však již měly příčiny především v nezpracovaných polomech, suchu (i když i zde se projevily další vlivy, zejména „lidský faktor“. Mezi nejvýznamnější a mezi lesníky nejznámější patří kůrovcová kalamita ve Skandinávii (Jižní Norsko, střední Švédsko), a to z doby, kdy byly zaváděny feromonové lapače a také byly prvně při likvidaci kalamity použity. Evidence je zde poněkud rozporuplná – původní údaje uváděly 4 až 6 mil. m3 4,40, avšak později byly sníženy na 1,7–2,8 mil. m3, a to na základě vyhodnocení leteckých snímků.1 Rozdíly mohly být způsobeny i časovým vymezením, kdy např. Christiansen & Bakke uvádí konec gradace až v roce 1983.12 Tyto rozdíly zhodnotil i Skuhravý.32 V Německu bylo v Bavorsku evidováno 1,8 mil. m3 v letech 1971–1975 a v Hesensku v letech 1985–1987 dalších 1,9 mil. m3.32 Další přibližně 4 mil. m3 kůrovcového dříví byly v Bavorském lese evidovány v letech 1991–2001.32 V letech 1993–1997 bylo v Rakousku evidováno celkem 8,2 mil. m3 32, ve stejném období v Bělorusku 10,4 mil. m3, což představovalo cca 10 % smrkových porostů41, a v Litvě 8,7 mil. m3. 41 Na Slovensku v letech 1993–1999 to bylo 5,4 mil. m13 16, na západě Německa v letech 2000–2002 cca 2,3 mil. m3 32 a ve Švýcarsku ve stejném období 1,5 mil. m3 po orkánu Lothar z roku 1999.6 Počátkem nového tisíciletí gradace lýkožrouta smrkového ve střední Evropě pokračovala, a to na Slovensku (především severozápadní a střední Slovensko a Vysoké Tatry – Kunca a kol. 2018), v jižním Polsku8,9, a také v Německu a Rakousku, kde bylo v roce 2014 evidováno cca 6 mil. m3 kůrovcového smrkového dříví a v roce 2015 téměř dvojnásobek.19 V roce 2016 bylo v Německu evidováno 2,6 mil. m3 (z toho jen v Bavorsku 1,9 mil. m3) a v Rakousku 2,6 mil. m3. 20

Ke gradacím lýkožrouta smrkového došlo i v dalších evropských zemích, ovšem jejich význam nebyl tak výrazný, a to z různých důvodů (např. menší lesnatost, nižší zastoupení smrku apod.). Jejich podrobný přehled až do počátku 3. tisíciletí uvádí Skuhravý.32

Z uvedeného přehledu (zdaleka ne vyčerpávajícího, jsou zahrnuty pouze nejvýznamnější a nejrozsáhlejší gradace s následným kalamitami) vyplývá, že až do poloviny 20. století byly rozsáhlé gradace lýkožrouta smrkového relativně řídké, i když menší, lokální gradace se i v tomto období vyskytovaly relativně často. Za celoevropskou a velmi rozsáhlou kalamitu lze považovat přemnožení lýkožrouta smrkového zahrnující přibližně roky 1945–1953 (v jednotlivých zemích se doba gradace lišila, resp. nebyla zcela přesně vymezena). Jen v Německu to bylo přibližně 22 mil. m3. 11,26,27,30,33,35,36,37,38 Připočteme-li další postižené země – Československo (5,3 mil. m3), Polsko (2,8 mil. m3), Bosnu a Hercegovinu plus Srbsko (7 mil. m3) a Rakousko (2,6 mil. m3), tak činí v úhrnu téměř 40 mil. m3! Přitom zde nejsou zahrnuty údaje z Ukrajiny, Běloruska nebo Pobaltských zemí, ze kterých byly hlášeny rozsáhlé kalamity v blízké budoucnosti.

Dalším obdobím s rozsáhlými gradacemi byla 70. a 80. léta minulého století, nedosáhla však ani takového rozsahu, ani nepokrývala ve stejném období větší území. Toto období lze charakterizovat jako dobu národních gradací, které se rozvíjely postupně (neproběhly současně). Další intenzivní vlnou bylo období kolem poloviny 90. let 20. století, kdy prakticky ve všech státech střední Evropy (s poněkud „širším úhlem pohledu“) proběhla další kůrovcová kalamita, která dosáhla hodnoty kolem 30 mil. m3. (údaje se různí s ohledem na prostorové a časové ohraničení) Ovšem zřejmě nejrozsáhlejší kůrovcová kalamita propukla na počátku 3. tisíciletí a na většině území probíhá prakticky dodnes, i když menší či větší výkyvy byly v jednotlivých letech a v jednotlivých zemích zaznamenány.

Kalamity kůrovců se nevyhýbají ani Sibiři nebo Dálnému Východu. Přesné údaje o rozsahu zdejších kalamit chybí. Uvádí se však, že kalamita na ploše 5 000–10 000 ha není považována za nic rozsáhlého, přitom se uvádí, že o plochy v délce 4–8 km a šířce několika set metrů není nouze.32 S ohledem na zásobu to může představovat i několik mil m3. Komárek uvádí něco obdobného z pralesů u Jasiny na Kavkaze.14 Obdobné informace jsou i ze Sibiře nebo Severní Ameriky.

Kalamity podkorního hmyzu často souvisely s polomy, zejména větrnými. Zde stačí vzpomenout jen několik kalamit z poslední doby jako např. orkán Lothar, který v západní Evropě zničil přibližně 70 mil. m3 porostů nebo Vivian, Kyrill a další. Přehled nejvýznamnějších orkánů v posledních letech uvádí Simanov.31

Rozsáhlé kalamity nezpůsobuje pouze podkorní hmyz. V Evropě je stále jedním z nejvýznamnějších škůdců bekyně mniška. Ta na přelomu 70. a 80. let poškodila na 8 mil. ha především borových porostů v Bělorusku, Polsku a Německu. Přitom v našich lesích se v tomto období nepřemnožila.21

V Polsku se pravidelně přemnožuje celá řada listožravých druhů hmyzu v borových porostech (hřebenule, tmavoskvrnáč…) a nebýt účinných leteckých zásahů přípravky na ochranu rostlin, pak by plocha odumřelých porostů každoročně dosahovala desítek tisíc ha.


Související pojmy

Kůrovec

Zdroje

  1. BIRKER, N. Estimation of Ips typographus damagr in Värmland 1971-1982 by correcting and suplementing earlier results from sketch mapping. Granbarkborresakdor i Värmland, 21-31 str., 1985.
  2. CAPECKI, Z. 1986: Gradacja zagrozenia lasów górskich i mozliwosci ich ochrany. Sylwan 130 (2-3), 3-23 str., 1986.
  3. DAUTBAŠIČ, M. & ČABARAVDIČ, A. [Use of aggregate pheromones in control of spruce bark beetles (Scolytidae) in Bosnia-Herzegovina.] Works of the Faculty of Forestry, University of Sarajevo 2001 (No. 1), 19-33 str., 2001 (in Serbian).
  4. EHNSTRÖM, B., ANNILA, E., AUSTARA, O., HARDING,S. & OTTOSSON, J. G. Insect pests in forests of the Nordic countries 1982–1986. Rapport fra skogforskningen, Supplement 2, 1–12 str., 1998.
  5. EIDMANN, H. H. Impact of bark beetles on forests and forestry in Sweden. Journal of Applied Entomology 114, 193–200 str., 1992.
  6. ENGERSSEN, R., FORSTER, B., MEIER, F. & ODERMATT, O. Waldschutzsituation 2001 in der Schweiz. Allgemaine Forstzeitschrift 62, 365–366 str., 2002.
  7. GIRIC, A. A. Osnovy biologicheskoy borby s koroedem – tipografom (Ips typographus L., Coleoptera, Ipidae). Lwow: Vyssha shkola, 153 str., 1975 (in Russian).
  8. GRODZKI, W. Zahrozenie lasów górskich i podgórskich. In: JABŁOŃSKI, T. (ed.): Krótkoterminowa prognóza występovania szkodników i chorób infekcyjnych drzew leśnych w Polsce w 2016 roku. Sękocin Stary: InstitutBadawczy leśnictwa, Str. 126-141, 2016.
  9. GRODZKI, W. & MICHALSKI, J. B. Historia gradacji kornika drukarza. In: GRODZKI W. (ed.): Kornik drukarz i jego rola w ekosystemach leśnych. Warszawa: Dyrekcija Generalna Lasów Państwowych, 109-125 str., 2013.
  10. HODAPP, W. Der Verlauf der Fichtenborker Kallamität in Baden seit 1942. Str. 11-93. In: Wellenstein G. (ed.): Die grosse Borkenkäferkalamität in Südwestdeustschland 1944-1951. Ringingen: Forstschutzstelle Sudwest, 11-93 str., 1954.
  11. CHRISTIANSEN, E. & BAKKE, A. The spruce bark beetle of Eurasia. Str. 479-503. In: BERRYMAN, S. A. (ed.): Dynamics of forest insect populations: patterns, causes, implication. New York: Plenum Press, 479-503 str., 1988.
  12. KAPUSCINSKI, S. Problém kůrovce smrkového (Ips typographus L.) v Polsku. Lesnická práce 9: 150-153 str., 1950.
  13. KOMÁREK, J. Studie o kůrovci smrkovém (Ips typographus). Lesnická práce 4: 101-108 str., 1925.
  14. KUHN, W. Das Massenauftreten des achtzähnigen Fichtenborkenkäfers Ips typographus L. nach Untersuchungen in schweizerischen Waldungen 1946 bis 1949. Mittheilungen der Schweizerischen Zentrallanstalt für des Forstliche Versuchwesen 26: 245-330 str., 1949.
  15. KUNCA, A., DUBEC, M., GALKO, J., GUBKA, A., KONÔPKA, B., LEONTOVYČ, R., LONGAUEROVÁ, V., MAĽOVÁ, V. NIKOLOV, CH., RELL, S., VAKULA, J. & ZÚBRIK, M. 2018: Problémy ochrany lesa v roku 2017 a prognóza na rok 2018. In: KUNCA, A. (ed.): Aktuálne problémy v ochrane lesa. Zborník referátov z 27. ročníka medzinárodnej konferencie, 1.-2. februára 2018, Nový Smokovec. Národné lesnícke centrum – Lesnícky výskumný ústav Zvolen, 17-21 str., 2018.
  16. LEKANDER, B., BEJER-PETERSEN, B., KANGAS, E. & BAKKE, A. The distribution of bark beetles in the Nordic countries. Acta entomologica fennica 32: 1-38 str. + 78 map, 1977.
  17. LIBERAK, M. A. Niebezpieczénstwo ponownego rozmnozenia korniak w Tatrach. Las Polski 7-8:154-158 str., 1925.
  18. LIŠKA, J. Situace v ochraně lesa v Německu a Rakousku v roce 2015. Lesnická práce 95: 640-641 str., 2016.
  19. LIŠKA, J. Výskyt lesních škodlivých faktorů v okolních zemích v roce 2016. Lesnická práce 96: 473-475 str. 2017.
  20. LIŠKA, J., PÍCHOVÁ, V., KNÍŽEK, M. & HOCHMUT, R. Přehled výskytu lesních hmyzích škůdců v českých zemích. Lesnický průvodce 3/1991: 1-37 str. + 30 obr., 1991.
  21. MASLOV, A. D. Usykhanie elovych lersov ot zasukh v evrpesky terrirorii SSSR. Lesovedeniye 6: 77-87 str., 1972.
  22. MASLOV, A. D. Vspryshka massovogo razmnozheniya koroeda tipografa pod vlianiem zasuch 1972-1975. Vilnjus: Materialy VIII. Sjezda Vsesojuz. Entomol. Obeščestva 1981: 99-105 str., 1981.
  23. MASLOV, A. D. Massovye razmnozheniya koroeda tipgrapha: khronika i osnovnye zakonomernosti. Proc. Moscouw State For. Univ., 2002.
  24. MICHALSKI, J. Gradacje kornikowe w ostatním 50 – leciu w drzewostanach świerkowych Polski. In: BORATYŃSKI, A. & BUGALA, W. (eds.): Biologia świerka pospolitego. Poznan, 468-508 str., 1998.
  25. MERKER, E. Das Wetter im Jahre 1939 bis 1950 und sein Einfluss auf die Massenvermähring des grossen Fichtenborkenkäfers in Südbaden. Wiener allgemmeine Forst- und Jagd-Zeitung 123 (8): 213-233 str., 1952a.
  26. MERKER, E. Das Wetter im Jahre 1939 bis 1950 und sein Einfluss auf die Massenvermähring des grossen Fichtenborkenkäfers in Südbaden. Wiener allgemmeine Forst- und Jagd-Zeitung 124 (1): 1-22 str., 1952b.
  27. POPOVIČ, J. [Borkenkäferschäden in den Nadelholzwäldern der Drina und Vrbasbanate.] Phytopath. Sarajevo 2: 1-47, str. (in Serbian), 1931.
  28. SCHNEIDER-ORELLI, O. 1947: Untersuchungen über Auftreten und Überwinterung des Fichtenborkenkäfers Ips typographus. Schweizerische Zeitschrift für Forstwesen 98: 89-111 str., 1947.
  29. SCHWERTFEGER, F. Pathogenese der Borkenkäfer – Epidemie 1946-1950 in Nordwestdeutschland. Schriftenreihe der forstlichen Fakultät der Universität Göttingen und Mitteilungen der Niedersachsischen forstlichen Versuchanstalt 13/14: 1-135 str., 1955.
  30. SIMANOV V. Kalamity v historii a současnosti. Lesnická práce 93: 573-575 str., 2014.
  31. SKUHRAVÝ, V. Lýkožrout smrkový a jeho kalamity. Praha: Agrospoj, 196 str., 2002.
  32. THALENHORST, W. Die Borkenkäfer – Katastrofe in Deutschland. Übersicht über das neuere Schrifttum. 2. Nachtrag. Zeitschrift für Pflanzenkreikheiten (Pflanzenpathologie) und Pflanzenschutz 60 (1): 15-19 str., 1953.
  33. THÜRMER Die Borkenkäferkalamität in Russland in dem beiden Sommern 1882-1883. Wiener allgemiene Forst- und Jagd-Zeitung 1885: 389-392 str., 1885.
  34. ULRICH, A. Oekologische Befunde aus der hessischen Fichtenborkenkäfer – Statistik. In: WELLENSTEIN, G. (ed.): Die grosse Borkenkäferkalamität in Südwestdeustschland 1944-1951. Ringingen: Forstschutzstelle Sudwest, 179-189 str., 1954.
  35. WAGNER, E. Die Massenvermehrung der Borkenkäfer im Lande Würtenberg – Baden 1945 – 1951. In: WELLENSTEIN, G. (ed.): Die grosse Borkenkäferkalamität in Südwestdeustschland 1944-1951. Ringingen: Forstschutzstelle Sudwest, 95-106 str., 1954a.
  36. WAGNER, E. Enstehung und Verlauf der Borkenkäferplage 1945 – 1951 in Rheinland – Pfalz. In: WELLENSTEIN, G. (ed.): Die grosse Borkenkäferkalamität in Südwestdeustschland 1944-1951. Ringingen: Forstschutzstelle Sudwest, 165-177 str., 1954b.
  37. WELLENSTEIN, G. Die Niederkämpfung der Borkenkäfer in Würtenberg – Hohenzollern. In: WELLENSTEIN, G. (ed.): Die grosse Borkenkäferkalamität in Südwestdeustschland 1944-1951. Ringingen: Forstschutzstelle Sudwest, 107-164 str., 1954.
  38. WILKE, S. Ueber die Bedeutung tier- und pflanzengeographischer Betrachtungswise für den Forstchutu. (I. Dargetellt an Lymantria monacha L., Ips typogtaphus L. und Hylurgops glabratus Zett.). Arbeiten aus der Biologischen Reichsanstalt für Land- und Forstwirtschaft 18: 583-675 str., 1931.
  39. WORELL, R. Damage by the spruce bark beetle in south Norway 1970-80: A survey, and factor causing its occurence. Meddelelser fra Norsk Institutt for Skogforskning 38 (6): 1-34 str., 1983.
  40. ZOLUBAS, P. & ŽIOGAS, A. Recent outbreak of Ips typographus in Lithuania. In: GRODZKI, W., KNÍŽEK, M. & FORSTER, B. (eds.): Methodology of Forest Insect and Disease Survey in Central Europe. Proccedings First Workshop ot the IUFRO WP 7.03.10, Ustroń-Jaszowiec (Poland). Warszawa, IBL, 197-198 str., 1998.

Téma

Pojmy

Použité zdroje
Článek ke stažení

Podobné články