Historie lesních kalamit v ČR

Již ve starých kronikách se objevují informace o pohromách, kterou způsobovali abiotičtí (biotický škodlivý činitel" data-content="Škodlivý činitel spojený s působením přírodních faktorů (vítr, sníh, námraza a...">abiotický škodlivý činitel)i biotičtí škodliví činitelé (biotický škodlivý činitel) v krajině českých zemích.¹² Dočteme se o vichřicích, krupobitích, dokonce i o náletech kobylek. Evidentně byly postihovány i lesy. Relativně přesně je uvedena lokalizace, místní i časová, ale problém bývá s rozsahem a v mnoha případech i s přesným zjištěním původce pohromy.

Jíž v 18. století byly z různých oblastí zaznamenány větrné kalamity (někdy i společně se sněhem), často situovaných do hor. V mnoha případech byly uváděny počty poškozených stromů.^2,19 Zřejmě nejvýznamnější byly kalamity z roku 1868, kdy dosáhly objemu 6 mil. m³, a z roku 1870 rovněž o objemu 6 mil. m³. ³³ Tyto kalamity ve větší či menší míře postihovaly naše lesy téměř každoročně, významně se však vymykají roky 1976 – evidováno 5,5–7 mil. m³ 13,18,33, 1979 – evidováno 5–6,7 mil. m³ ^3,26^, 1984 – dle různých zdrojů až 12 mil. m³ ^27,29, další autoři však uvádějí mnohem nižší údaje.^4,11,26 Přehled polomů od roku 1985 uvádí Simanov ²⁶, více než 5 mil. m³ bylo evidováno v letech 1990 – 8,6 mil. m³, 2003 – 6,1 mil. m³, 2006 – 6 mil. m³, 2007 – 12,7 mil. m³, 2008 – 7,7 mil. m³. Oficiálně evidované údaje však byly obvykle o něco nižší.

První gradace lýkožrouta smrkového v České republice byly lokalizovány na Křivoklátsko, Plzeňsko a do Krušných hor již koncem 18. století, avšak většinou bez bližší specifikace ^19,30 a i věrohodnost některých údajů není zaručena. První spolehlivé údaje jsou popsány z oblasti Jeseníků, a to po rozsáhlých větrných polomech v letech 1821 a 1833, kdy bylo celkem evidováno 442 000 m³ zničených jak větrem, tak kůrovcem.^5,21,22,27 O tom, že si byli lesníci vědomi nebezpečnosti tohoto škůdce, svědčí i skutečnost, že již koncem 18. století byly vydávány nařízení k jeho hubení.¹⁶ Nejznámější, a také na dlouho nejrozsáhlejší, pak byla kalamita na Šumavě po větrných smrštích ze zimy 1868 a 1870. Kůrovcová kalamita pak trvala až do roku 1878. Tuto kalamitu do jisté míry zpopularizoval ve svém románu Ze světa lesních samot – Karel Klostermann. Údaje o rozsahu se liší, většinou se pohybují v rozpětí 7–11 mil. m³, do jisté míry je rozptyl způsoben částečně i vymezením území, kde ke kalamitě došlo. V tomto objemu jsou zahrnuty jak škody větrem, tak i kůrovcem.^5,15,21,27

Je zajímavé, že až do poloviny minulého století se lýkožrout smrkový vyskytoval pouze v pohraničních horách a na Třeboňsku, v nižších polohách, kde nebyl smrk původní, vůbec nebyl (překvapivě chyběl i na Brdech).^8,10,20 Obdobně tomu bylo i v Německu, kde se vyskytoval především v pohořích, v nichž byl smrk původní.35 I první poválečná kalamita, která proběhla v letech 1945–1952, byla lokalizována do horských oblastí tehdejšího Československa.^1,6,27 Příčinou bylo jednak zanedbání péče o lesy v období 2. světové války, dále pak abnormální sucho z roku 1947.

V „novodobé“ historii je první kalamitou lýkožrouta smrkového, která postihla i nepůvodní smrkové porosty v nižších polohách, kalamita z let 1983–1988, kdy bylo evidováno v České republice celkem 6,6 mil. m³.14,36 Jiné údaje uvádějí hodnotu nižší, a to 4,4 mil. m³. ^27,28 Tato gradace byla dávána do souvislostí především s pozdě zpracovanými polomy, ale roky 1982 a 1983 byly také abnormálně suché, takže se zde jistě projevil i tento vliv. V tomto období se objevily tři lokality (lesní závody), kde propukla gradace v abnormální míře (LZ Horní Blatná, Třeboň a Prachatice), přičemž na sousedních lesních závodech, ve srovnatelných podmínkách, nebyla kalamita zdaleka tak výrazná. Jistě se tu projevil i lidský faktor, resp. zanedbání obranných opatření. Zpravidla však v průběhu 2–3 let došlo ke konsolidaci stavu a potlačení kůrovcové kalamity.

Další gradace podkorního hmyzu (tentokráte i v borových porostech) proběhla v letech 1992–1996, kdy objem smrkového kůrovcového evidovaného dříví dosáhl hodnoty 6,3 mil. m³ (i zde se údaje mírně liší, jsou uváděny o něco vyšší) a byla opět celoplošná.³⁶ Jednoznačně byla spojována s abnormálním suchem a vysokými teplotami, které umožnily v nižších polohách tři generace lýkožrouta smrkového a ve vyšších dvě generace. I zde se však relativně brzy podařilo kalamitu zvládnout, k čemuž přispěl i příznivější průběh počasí ke konci kalamity (zejména vyšší srážky).

Poslední gradace začala v roce 2003 a trvá prakticky dodnes. Má dvě zřetelné vlny, jak je patrné z grafu 1. V letech 2003–2016 bylo celkem evidováno 17,4 mil. m³, přičemž v první vlně (2003–2010) to bylo 9,7 mil. m³, v druhé, zatím nedokončené (2015–2017), pak 8,2 mil. m³. Začátek této gradace byl opět způsoben abnormálním suchem v roce 2003. V době, kdy se do jisté míry začalo dařit kalamitu potlačit, přišly orkány Kyrill (2007) a Emma (2008), což opět kůrovcovou situaci zhoršilo. Když se podařilo od roku 2011 opětovně snižovat objem kůrovcového dříví, přišlo další abnormální sucho v roce 2015 a kalamita znovu propukla naplno. Od té doby evidovaný objem permanentně narůstá a dostal se do dosud nevídané výše, které nikdy v minulosti nebylo dosaženo. Navíc je tento stav jednoznačně podhodnocen, protože část kůrovcového dříví je v evidenci vedeno jako škody suchem a ne lýkožrouty (cca může jít až o 1–2 mil. m³).

V této souvislosti je nutné zmínit ještě tři, resp. čtyři kalamity. V prvé řadě je to mnišková kalamita (Bekyně mniška). Její gradace byly v různém rozsahu evidovány již v průběhu 18. století ^17,23,24,25, avšak ta podstatná proběhla na našem území v letech 1917–1927, o které byly publikovány desítky článků, kompletně ji pak zpracoval Komárek ⁹. Různé zdroje uvádějí odumření až 20 mil. m³, a to na rozloze až 600 tis. ha. Jde tedy o jednu z největších kalamit v našich lesích. Další velmi významnou kalamitou byla imisní kalamita, která postihla hraniční pohoří na severu České republiky a postupovala do jisté míry od západu k východu (od Krušných hor až po Orlické hory; Jeseníky a Beskydy byly zasaženy relativně slabě). Vytěženo bylo několik miliónů kubických metrů (ještě v kombinaci s polomy a napadení lýkožroutem smrkovým) a došlo prakticky k odlesnění těchto pohoří. Jen v roce 1980 bylo v Krušných horách vytěženo cca 650 tis. m³. ^32,34 V letech 1970 to bylo v Krušných horách téměř 300 tis. m³, o pět let později v roce 1975 téměř 400 tis. m³ a ještě v roce 1985 to bylo 340 tis. m³. ³⁴ S důsledky této kalamity se potýkáme dodnes. Jako třetí lze zmínit kalamitu způsobenou obalečem modřínovým (obaleč modřínový), která postihla v letech 1979–1983 Krkonoše a Jizerské hory, která postihla cca 45 tis. ha, přičemž ošetřeno bylo v těchto letech celkem téměř 79 tis. ha.^7,31 Poslední kalamita byla způsobena extrémním suchem a vedla k již zmíněné výrazné gradaci podkorního hmyzu na smrku.

Související pojmy

Antropogenní škodlivý činitel
Primární škůdce
Sekundární škůdce
Kůrovec

Zdroje

HOŠEK, E. Studie o výskytu kalamit na území ČSR od roku 1900: Brandýs nad Labem: Lesprojekt 10-12: 82-86 str., 1981.
CHADT – ŠEVĚTINSKÝ, J. E. Dějiny lesů a lesnictví v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Písek: vlastním nákladem, 1122 str., 1913.
CHROUST, L. 1981: Výchovou smrkových porostů ke zvýšení jejich odolnost proti větru a sněhu. Lesnická práce 60: 540-544 str., 1981.
JANČAŘÍK, V., ŠROT, M., PAŘEZ, J. Prognóza výskytu hlavních škodlivých činitelů a klimatické podmínky. Lesnická práce 66 (5) příloha): 1-8 str., 1987.
JELÍNEK, J. Větrná a kůrovcová kalamita na Šumavě z let 1868 až 1878. Brandýs nad Labem: Lesprojekt, 38 str. + 12 map, 1988.
KALANDRA, A., PIVETZ, B., KUDLER, J., KOLUBAJIV, S., PATOČKA, J. & HINTERBUCHNER. Současný stav kalamitních škůdců lesa v Československu a prognosa na letošní rok. Lesnická práce 36: 51-55 str., 1957.
KALINA, F. & SKUHRAVÝ, V. (eds.). Obaleč modřínový. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 134 str., 1985.
KOMÁREK, J. Studie o kůrovci smrkovém (Ips typogtaphus). Lesnická práce 4: 101-108 str., 1925.
KOMÁREK, J. Mnišková kalamita v létech 1917-1927. Sborník Výzkumných ústavů zemědělských ČSR 78 (1): 1-256 str. + 3 mapy, 1931.
KOMÁREK, J. The vertical geographical migration of some phytophagous insects (Ips typographus L., Lymantria monacha L., Lecanium soryli L., Semasia diniana Cn.). Časopis Československé společnosti entomologické 47: 110-119 str., 1950.
KOPEČNÝ, K. Zpracování letošní větrné kalamity bude obtížné. Lesnická práce 63: 483-485 str., 1984.
KOUBA, J. Přírodní kalamity v našich lesích na základě nejstarších českých kronik a nejdůležitějších kronik z počátku věku nového (1091-1627). Str. 183-201. In: Neuhöferová, P. (ed.): Historie a vývoj lesů v Českých zemích. Sborník ze semináře, str. 183-201, 2006.
KUDELA, M. Vliv kalamit na stav lesů minulosti. Památky a příroda 5 (4): 228-233 str., 1980.
LIŠKA, J., PÍCHOVÁ, V., KNÍŽEK, M. & HOCHMUT, R. Přehled výskytu lesních hmyzích škůdců v českých zemích. Lesnický průvodce 3/1991: 37 str. + 30 obr., 1991.
LUBOJACKÝ, J. Kůrovci na severovýchodě Česka v roce 2013. Lesnická práce 93: 248-249 str., 2014.
NECHLEBA, A. Regesta (sbírka pramenů) k dějinám výskytu škodlivého hmyzu lesního v Čechách ve starších dobách až do r. 1839. Lesnická práce 8: 321-328, 458-470 str., 1929.
NECHLEBA, A. Mniška zase na obzoru (dokončení). Lesnická práce 9: 107-115 str. 1930.
NOVÁK, V. Hrozí nebezpečí přemnožení hmyzu po větrné kalamitě? Lesnická práce 55: 447-450 str., 1976.
NOŽIČKA, J. Přehled vývoje našich lesů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 463 str., 1957.
PFEFFER, A. Příspěvek ku poznání rozšíření některých lýkožroutů v Čechách a na Moravě. Lesnická práce 21: 447-462 str., 1942.
PFEFFER, A. Kůrovec lýkožrout smrkový a boj proti němu. Praha: Nakladatelství Brázda, 45 str., 1952.
PFEIFFER, J. Zur Geschichte des Borkenkäfers und seiner Begleiter. Aus dem mährisch-schlesischen Gesenke der Sudeten. In: Kampf gegen den Fichtenborkenkäfer. Centralblatt für das gesamte Forstwesen, Supplementum 1: 1-9 str., 1975.
RŮŽIČKA, J. O účinnosti klimatických vlivů na žír mnišky. Lesnická práce 2: 433-479 str., 1923.
RŮŽIČKA, J. O účinnosti klimatických vlivů na žír mnišky B. Podrobná část. Lesnická práce 3: 57-95 str. 1924.
RŮŽIČKA, J. Proč byla r. 1815 a 1817 v Čechách přemnožena mniška? Lesnická práce 12: 395-396 str., 1933.
SIMANOV, V. Kalamity v historii a současnosti. Lesnická práce 93: 573-575 str., 2014.
SKUHRAVÝ, V. Lýkožrout smrkový a jeho kalamity. Praha: Agrospoj, 196 str., 2002.
SKUHRAVÝ, V. & ŠROT, M. Kalamita lýkožrouta smrkového v letech 1982 – 1986. Lesnická práce 67: 263-269 str., 1988.
SLAVINGER, M. Dvacet let po větrné kalamitě. Lesnická práce 83: 521-523 str., 2004.
SVOBODA, P. Křivoklátské lesy, dějiny jejich dřevin a porostů. Studia Botanica Čechia 6: 1-228 str. 1943.
ŠVESTKA, M. & VAŇKOVÁ, J. Výsledky aplikace biopreparátů proti obaleči modřínovému ve smrčinách Krkonoš. Lesnická práce 63: 304-311 str., 1984.
VALA, L. Novodobá historie krušnohorských lesů. Lesnická práce 67: 291-294 str., 1988.
VICENA, I., PAŘEZ, J. & KONÔPKA, J. Ochrana lesa proti polomům. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 245 str., 1979.
VRABEC, O. Poškozování a obnova lesů v číslech. Lesnická práce 67: 301-305 str., 1988.
WILKE, S. 1931: Ueber die Bedeutung tier- und pflanzengeographischer Betrachtungswise für den Forstchutu. (I. Dargetellt an Lymantria monacha L., Ips typogtaphus L. und Hylurgops glabratus Zett.). Arbeiten aus der Biologischen Reichsanstalt für Land- und Forstwirtschaft 18: 583-675 str., 1931.
ZAHRADNÍK, P. Kalamity v Českých lesích – minulost a současnost. Str. 31-51. In: Fakta a mýty o českém lesním hospodářství. Sborník referátů ze semináře organizovaného Stálou komisí Senátu pro rozvoj venkova ve spolupráci se Sdružením vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR a Českou zemědělskou univerzitou v Praze, Fakultou lesnickou a dřevařskou, 24. června 2008, Praha, 64 str., 2008.