Výsadba stromů v městském prostředí

Výběr taxonu pro výsadbu v urbanizovaném prostředí je velmi složité. U prostorů silně ovlivněných lidskou činností, jako jsou uličních stromořadí, náměstí a další městské plochy, je nezbytné posoudit: vlastnosti stanoviště ovlivněné lidskou činností, stresující faktory, limitující faktory, negativní účinky stromů na okolí a vybrat vhodný taxon ve vztahu k okolnímu prostoru.^[1] Nejvhodnější jsou tedy taxony odolávající stresujícím faktorům, především stresu ze sucha a vysokým letním teplotám. Zároveň musí být uspokojivě mrazuvzdorné. Proto místo domácích dřevin jsou často vysazovány introdukované dřeviny, které sucho a vysoké teploty snášejí.^[2]

Vlastnosti stanoviště v městském prostředí se oproti zahradám nebo volné krajině značně liší. Vlivem ohřívání rozsáhlých zpevněných ploch a vytápění domů je v městském prostředí zvýšená teplota a nižší relativní vzdušná vlhkost. To má vliv na značné kolísání teplot vzduchu mezi dnem a nocí.^[3] Dále zde působí znečištěné ovzduší, negativní důsledky vodního deficitu (srážková voda na zpevněných plochách nezasakuje, ale odtéká kanalizací) a celá řada dalších stresujících faktorů. Půda je zpravidla antropogenního původu, ale většinou se jedná o navážky se zbytky stavební sutě apod. Často je půda zhutněná, se špatným vodním a vzdušným režimem.^[4] Proto je často při výsadbě použit závlahový a provzdušňovací systém v kořenovém prostoru stromu. Půda má také často nedostatek minerálních živin a humusu a má zásaditou půdní reakci.^[5] Půda je ovlivněna posypovými solemi, psími exkrementy, úniky pohonných hmot a zhutňování půdy přecházením a pojezdem. Samotné stromy jsou pak často poškozovány vandaly nebo parkujícími automobily.^[6]

Častým problémem je nedostatečný kořenový a korunový prostor pro strom. Příprava stanoviště před výsadbou by se měla zaměřit na zajištění nejvyšší možné kvality prostředí pro růst kořenů, zejména v prvních letech po výsadbě. Půda zpracovaná plošně a dostatečně hluboko (alespoň do 0,35 m) by měla zajistit dobré ujmutí stromu. Výsadbová jáma však nemá dostatečnou velikost pro kořeny, které jsou často 2–3 násobně delší než větve koruny stromu. Často tak na kořeny působí květináčový efekt, což je špatné, nebo žádné prorůstání kořenů mimo výsadbovou jámu.^[7]

Doba výsadby se řídí zejména typem sazenice, nadmořskou výškou a aktuálním průběhem počasí, obecně je to v období vegetačního klidu.^[8] Výsadba stromu pak probíhá podle standartu SPPK A02 001, který je určujícím dokumentem, popisující správné postupy. Před výsadbou probíhá úprava stanoviště (vytvoření výsadbové jámy, příprava půdy...) Zálivka jako součást výsadby se provádí do otevřené jámy. Před zasypáním jámy je vhodné umístit do jejího dna kotvení.^[9] K vysazenému stromu se však často v městech kromě nadzemního kůlového kotvení používá jako ochrana kovový kmenový koš, nebo ochrana proti parkování. Rošty se instalují tam, kde je intenzivní pohyb osob a mohlo by dojít k sešlapávání (zhutnění) půdy v kořenovém prostoru. V městech se také používají protikořenové bariéry uvnitř výsadbových jam. Ty lze použít pro jednostranné zabránění prorůstání kořenového systému na ochranu podzemních sítí. Při výsadbě se provádí komparativní řez koruny. Po dokončení samotné výsadby, nadzemního kotvení, instalaci ochranných prvků, zavlažovacích a dalších systémů, se provádí mulčování. Od výsadby až po zbytek života strom vyžaduje intenzivní udržovací péči.^[10] Kvalitní povýsadbová péče na trvalém stanovišti zaručuje dobré zakořenění a ujmutí dřevin, a tedy i překonání tzv. přesazovacího stresu. Důkladná a opakovaná zálivka je nutná především při jarní výsadbě. Následují také kontroly ukotvení stromů a sledování zdravotního stavu.^[11]