Obliba dřevostaveb pro rodinné bydlení v ČR

Dřevo je jedním z nejstarších stavebních materiálů. Svými vlastnostmi je dřevo jen těžko překonatelné, a tak má své opodstatněné místo i v moderním stavitelství.¹ Využití dřeva pro výstavbu rodinných domů je tak v současnosti zcela přirozené.

Odborné pojmy pro oblast dřevostaveb nemají v České republice dostatečnou oporu v legislativě ani v technických normách. Termín dřevostavba se dle Růžičky dá nejlépe charakterizovat jako stavba, kde přenos zatížení zajišťuje dřevěná konstrukce, stejně jako zajišťuje prostorovou tuhost stavby.²

Konec konců, dřevostavby to neměly v Českých zemí jednoduché ani v minulosti. Významným mezníkem byl například dvorský dekret z roku 1819, který zakazoval využití dřeva nejen pro výstavbu obytných domů, ale i hospodářských staveb a plotů.³ Hlavním důvodem bylo především riziko vzniku požárů a jejich rychlého šíření. Tato omezení byla postupně rušena a s příchodem Stavebních řádů (1864 – Stavební řád pro Čechy, 1869 – Stavební řád pro Moravu).⁴

Pro rychlou výstavbu a vyloučení mokrých procesů byl o dřevostavby zájem i v poválečné době. Velmi známé jsou tzv. finské domy. Ty byly budovány jako reakce na nedostatek bytů po druhé světové válce. Byť byly uvažovány jako stavby dočasné, s životností cca 30 let, mnoho z nich stojí dodnes. Mimo jiné finské domky často svým urbanistickým pojetím tvoří kolonie s unikátní atmosférou.⁵

Také v období socialismu dřevostavby nezahálely. Velký převrat ve výstavbě znamenal dům OKAL, který se poprvé objevil na počátku 70. let. Domy OKAL byly pro svou rychlost výstavby velmi oblíbené. Do roku 1985 bylo vystavěno 10 000 OKALů.⁶ Naneštěstí, především v souvislosti s politickou situací v Československu, se OKALy stavěly spíše ve vysoké kvantitě, nežli vysoké kvalitě. A tak prakticky dodnes vrhají na dřevostavby špatné světlo a způsobují mylný dojem veřejnosti o kvalitě dřevostaveb. Přitom většina vad a poruch byla zapříčiněna použitím nevhodných materiálů či ledabylým provedením.⁷  

Četnější výskyt dřevostaveb lze v České republice pozorovat až po roce 1990, kdy začaly být dostupné také technologie běžné v zahraničí. Možná právě z důvodu špatných zkušeností s OKALy byly dřevostavby přijímány velmi pozvolna. Například v roce 2000 bylo v České republice dokončeno jen 133 rodinných domů na bázi dřeva.8

Postupem času byly dřevostavby přijímány stále kladněji a i v současné době jejich obliba roste. To konec konců naznačuje i meziroční zvýšení počtu dřevostaveb o více jak dvě stovky domů mezi lety 2015 a 2016.

Tabulka 1 viz v Galerii níže: Počet dokončených rodinných domů v ČR⁸

Dle Asociace dodavatelů montovaných domů se největší oblibě těší dřevěné rodinné domy, které tvoří lehký rámový skelet. Jejich podíl na výstavbě dřevostaveb byl za rok 2016 více jak 80 %.⁸ Z hlediska technologie dominuje panelová výstavba, která je oblíbená především pro svou rychlost a vysokou kvalitu.

Naopak tradiční sruby a roubené stavby jsou při výstavbě rodinných domů spíše na ústupu. V roce 2016 jich bylo dle statistik dokončeno kolem 200 domů.⁸ To je dáno především vzhledem těchto staveb, které se více vyjímají na venkově či v horách, kde mají delší tradici.

Z vývoje počtu dokončených dřevostaveb, resp. rodinných domů na bázi dřeva, je znatelný nárůst obliby dřeva, jako hlavního konstrukčního materiálu. Tento fakt lze vysvětlit několika důvody. Lidé se naučili využívat především výhod dřevostaveb, jako jsou rychlá výstavba, dobré tepelně-izolační vlastnosti a nízká tepelná akumulace (výhoda především v letním období). S rostoucím počtem realizovaných dřevostaveb pak rostou také dobré reference, které při výběru materiálové báze stavby hrají nezvratnou roli.