Životnost dřeva

Pod pojmem životnost dřeva ve stavebnictví rozumíme dobu, po kterou bude daný dřevěný prvek plnit svou funkci. „Správně navržená, realizovaná a provozovaná stavba ze dřeva dokáže plnit svoje funkce i stovky let.“ Podobně jako u jiných materiálů je i trvanlivost dřeva limitována a ovlivňuje ji řada faktorů přirozených a umělých.¹

Přirozená trvanlivost dřeva je odolnost jednotlivých dřevin proti napadení dřevokaznými organismy, která závisí na obsahu ochranných látek a na podmínkách, v nichž je dřevěný výrobek používán.

Přirozené ochranné látky dřeva jsou třísloviny, pryskyřice, silice a alkaloidy. Ty jsou uloženy především v jádru dřeva a jejich přítomnost lze rozpoznat tak, že jádro dřeva má tmavší zabarvení ve srovnání s vnější částí – bělí. Přirozená trvanlivost dřeva je naopak snižována látkami zásobními jako je škrob, cukry a bílkoviny, které jsou vyhledávaným lákadlem škůdců dřeva.²

Kromě přirozených ochranných látek rozeznáváme i umělé ochranné látky (chemická ochrana dřeva), které prodlužují přirozenou trvanlivost dřeva a zvyšují tak jeho životnost. Použitý druh chemické ochrany závisí na druhu vlivů, před kterými chceme dřevo chránit.

Faktory ovliňující trvanlivost dřeva můžeme rozdělit do tři skupin: abiotické, biotické a konstrukční. Tito jednotliví činitelé se navzájem ovlivňují a společně definují podmínky, ve kterých se dřevěný prvek nachází.

Abiotický vliv je především povětrnostní činitel, jako je například působení slunce, vody či větru. Dle charakteru prostředí definovaného abiotickými a konstrukčními vlivy, vzniká větší či menší riziko napadnutí dřevěného prvku biotickými činiteli (biotický faktor), jakými jsou dřevokazné houby nebo dřevokazný hmyz. Prostředí, ve kterém dřevo nachází je nejvýznamněji definováno teplotou a vlhkostí, resp. jejich kolísáním.

Vlhkost, a to především její kolísání, ovlivňuje dřevo nejen z hlediska zvýšení rizika napadení biotickými činiteli, ale je příčinou i jeho rozměrových změn. V důsledku kolísání vlhkosti vznikají ve dřevě trhliny a jiné tvarové deformace. Ty pak následně ovlivňují pevnost dřeva, resp. únosnost daného prvku z hlediska konstrukčního či jeho kvalitu z hlediska estetického. Zpětně způsobují větší náchylnost k působení biotických (trhliny jako místo pro kladení vajíček hmyzem) a abiotických činitelů (hloubkové provlhání dřeva)³ a urychlují celkovou degradaci dřeva.

Konstrukční vlivy jsou veškeré vlivy, které jsou definovány lidskou činností při zpracování dřeva od jeho těžby přes zabudování až po provoz, t.j. podmínky, ve kterých se dřevo bude po dobu své životnosti nacházet. Trvanlivost dřevěných prvků je neoddělitelně spjata s konstrukční ochranou dřeva, která má být vhodně přizpůsobena prostředí, ve kterém se dřevo nachází, stejně jako účelu a funkci dřevěného prvku.

Konstrukční ochrana dřeva je definována zkušenostmi jednotlivých odborníků, kteří se podílejí na výsledné konstrukci od těžby a zpracování dřeva, přes návrh a realizaci zabudování až po jeho dlouhodobou údržbu a ochranu.

„Dřevo je organický materiál, který může být při použití v nevhodných podmínkách znehodnocen biotickými škůdci (hniloba houbami, požerky hmyzem). Avšak při správném konstrukčním návrhu, popřípadě při použití chemické ochrany, je trvanlivost dřevěných prvků ve stavbě mimořádně vysoká.“⁴ Dřevo tak může velmi dobře konkurovat dalším materiálům.

Níže naleznete výčet norem zabývajících se životností a trvanlivostí dřeva:

• ČSN EN 335-1, Trvanlivost dřeva a materiálů na jeho bázi. Definice tříd. Ohrožení biologickým napadením. Část 1: Všeobecné zásady.
• ČSN EN 335-2, Trvanlivost dřeva a materiálů na bázi dřeva. Rostlé dřevo ošetřené ochrannými prostředky. Část 2: Návod na odběr vzorků pro analýzu dřeva ošetřeného ochrannými prostředky.
• ČSN EN 350-1, Trvanlivost dřeva a materiálů na jeho bázi. Přirozená trvanlivost rostlého dřeva - Část 1: Návod na zkoušení a klasifikaci přirozené trvanlivosti dřeva.
• ČSN EN 350-2, Trvanlivost dřeva a materiálů na jeho bázi. Přirozená trvanlivost rostlého dřeva. Část 2: Přirozená trvanlivost a impregnovatelnost vybraných dřevin důležitých v Evropě.
• ČSN EN 351-1, Trvanlivost dřeva a materiálů na bázi dřeva. Rostlé dřevo ošetřené ochrannými prostředky. Část 1: Klasifikace průniku a příjmu ochranného prostředku. 
• ČSN EN 460, Trvanlivost dřeva a materiálů na jeho bázi. Přirozená trvanlivost rostlého dřeva. Požadavky na trvanlivost dřeva pro jeho použití v třídách ohrožení.

Zdroje

1. ŠTEFKO, Jozef, REINPRECHT Ladislav a KUKLÍK Petr. Dřevěné stavby: konstrukce, ochrana a údržba. 2. české vyd. Bratislava: JAGA, 2009, s. 133. Home. ISBN 978-80-8076-080-9.
2. DŘEVO centrum: Dřevo centrum - komplexní informace o dřevě a jeho použití. Úvod: Funkční vlastnosti dřeva [online]. 2007 [cit. 2017-10-10]. Dostupné z: http://drevo.celyden.cz/
3. KOLB, Josef. Dřevostavby: systémy nosných konstrukcí, obvodové pláště. 2., aktualiz. vyd. v České republice. Praha: Grada, 2011, s. 288.. ISBN 978-80-247-4071-3.
4. ŠTEFKO, Jozef, REINPRECHT Ladislav a KUKLÍK Petr. Dřevěné stavby: konstrukce, ochrana a údržba. 2. české vyd. Bratislava: JAGA, 2009, s. 76. Home. ISBN 978-80-8076-080-9.