Vady dřeva – Vady tvaru kmene (část 3/8)

Vady kmene stromu jsou přirozenými růstovými charakteristikami rostoucího dřeva. Příčinou je nejčastěji prostředí, které stromu předkládá nejednu překážku při jeho růstu. Obecným následkem je snížení výtěžnosti dřeva či nežádoucí snížení mechanických vlastností dřevin.

Mezi vady kmene zařazujeme:

• křivost,
• nadměrnou sbíhavost kmene,
• zbytnění oddenku,
• kořenové náběhy,
• zploštění kmene,
• boulovitost.

Křivost

Přirozeností stromů je při vhodných podmínkách růst směrem vzhůru za světlem. Nepřízní prostředí, ve kterém se strom nachází, může být však tato tendence narušena. Nejčastěji dochází k odklonu osy kmene od přímky u stromů rostoucích na nestabilních půdách či v extrémně namáhavém prostředí, jako jsou strmé svahy, oblasti s vysokým zatížením sněhem či větrem, pokud dochází k jednostrannému oslunění, anebo byl při růstu stromku, které mu byl ulomen vrcholový pupen. Křivost může být způsobena i použitím osiva v nevhodných podmínkách u stromů, jejichž křivost je dědičná.¹ Mezi stromy, které se nejčastěji odklání od své osy jsou borovice a modřín a převážná většina listnatých stromů.²

Míra odklonu osy kmene od přímky definuje křivost a lze ji vyjádřit jako výšku oblouku v centimetrech na jeden metr délky výřezu. Křivost je dle počtu oblouků jednoduchá, anebo složena s dvou a více ohybů kmene.

Vychýlení od přímé osy růstu doprovází odklon vláken a točitost, které jsou dalšími přirozenými vadami dřeva.

Nadměrná sbíhavost kmene

Další vlastností růstu stromu je úbytek tloušťky kmene s výškou a tedy přirozený kuželovitý tvar kmene, čímž si strom zajišťuje mimo jiné svou stabilitu a tím odolnost proti síle větru. Tuto charakteristiku nazýváme sbíhavostí a má negativní vliv především na výtěžnost dřeva. Aby však sbíhavost kmene mohla být nazvaná nadměrnou a tedy vadou dřeva, musí být větší než 1 cm na 1 m délky.

Největších rozdílů v tloušťce na délku kmene mají zpravidla stromy rostoucí mimo zápoj lesa, kde jsou vystaveny většímu zatížení větrem a také stromy rostoucí na chudých půdách, ve kterých strom již nemá tolik potřebných živin pro pěstování svého objemu. Míra sbíhavosti je také dědičnou charakteristikou závislou na druhu dřeviny. Obecně se listnaté stromy vyznačují větší sbíhavostí než jehličnany.

Zbytnění oddenku

Stromy se během svého života setkávají se spoustou nástrah, kterým se musí přizpůsobit. Takovými nástrahami, kromě již jmenovaného působení větru či růstu ve svahu, může být třeba malá hloubka výživné půdy či náhlý příliš řídký porost stromů. Vnějším projevem je poté velké oválné zesílení dolní části kmene, kterou nazýváme zbytnění oddenku. O zbytnění jako vadě hovoříme v případě, že průměr dolního čela je větší než 1,2 násobek průměru kmene vzdáleného 1 metr od tohoto čela.

Dle tvaru na příčném řezu dělíme zbytnění na okrouhlé, jež má v příčném řezu kruhový tvar a žebrovité s hvězdicově-laločnatým tvarem řezu (viz kořenové náběhy).

Z hlediska průmyslového zpracování vada negativně ovlivňuje výtěžnost, kdy při zpracování řeziva dochází k produkci méně kvalitního dřeva s šikmo přeřezanými a točitými letokruhy. Vlnitá struktura může být na druhou stranu vyhledávanou předností při výrobě okrasných dýh.

Kořenové náběhy

Kořenové náběhy výrazně zesilují spodní oddenkovou část kmene a v jeho průřezu vytvářejí hvězdicovitý tvar. K zesilování dochází, pokud strom roste v nestabilní bahnité nebo méně výživné půdě a v náročnějších podmínkách svahu. Kořenové náběhy komplikují především skladování, dopravu a zpracování.  Zpravidla je tato část kmene lesníky odřezána již v lese.

Zploštění kmene

Zploštění kmene je podobně jako kořenové náběhy nejpatrnější na průřezu kmene, který má výrazně eliptický tvar. Ten je způsoben růstem nestejně širokých letokruhů. Během růstu je reakcí stromů na jednostranné namáhání ať už větrem, sněhem, ledovkou či sluncem, a tudíž jej můžeme nejčastěji nalézt u stromů rostoucích na krajích lesa. Důsledkem při zpracování je pak řezivo s horšími mechanickými vlastnostmi, které se často velmi kroutí.

Boulovitost kmene

Boulovitost kmene je výskyt větších či menších, jednotlivých nebo skupinových výrůstků nejrůznějších tvarů na větvích a kmenech stromů. Boule jsou vlastně stejně jako u člověka vizuálním projevem nějakého uštědřeného zranění. U stromů jsou však na rozdíl od lidí dlouhodobě patrné. Strom může takovým způsobem zranit mráz, který nechá zmrznout vodu nahromaděnou v trhlinách, nebo datel či jiný pták, zvíře či obecně organismus, který strom poškodí mechanicky, a ten je pak nucen místo zacelit a zahojit. Vzniká tak svalovitá struktura, která se obtížně obrábí a má opět horší mechanické vlastnosti. U jehličnanů velmi často doprovází vznik boulí ronění smůly.

V některých případech se ale nejedná o zranění, ale o spící očka nevyrašených větviček, která vykreslují ve dřevě krásnou tečkovanou strukturu vyhledávanou pro tvorbu dýh a jiných uměleckých výrobků.

Zdroje

1. FRIESS, František, REISNER, Jan a ZEIDLER, Aleš. Materiály I: pro UO Truhlář.  Praha: Informatorium, 2008. ISBN 978-80-7333-070-5.
2. Lexikon vad dřeva [online]. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze, 2010 [cit. 2017-10-16]. Dostupné z: http://fld.czu.cz/~zeidler/lexikon_vad/index.htm