Vady dřeva – Suky a trhliny (část 2/8)

Suky

Suky vznikající zarůstáním větví do kmene stromu patří mezi nejpočetnější a nevýznamnější vadu dřevin. Větvě jsou z hlediska životaschopnosti stromu nezbytným funkčním orgánem, avšak z pohledu výtěžnosti a následného použití dřeva má jejich růst negativní dopad. Suk totiž vrůstáním přerušuje normální průběh letokruhů, který je souběžný s podélnou osou kmene stromu. Tím je snížena pevnost a vzniká riziko rozvoje výsušných trhlin při objemových změnách. Tento odklon letokruhů se nazývá závitek a místo výskytu závitku je definováno jako závitková zóna.¹

Živé větve mají letokruhy pevně srostlé s letokruhy kmene a tvoří tak zdravé zarostlé suky. Přestane-li však větev růst, začíná zasychat, případně zahnívat a později odpadne. Srostlý suk živé větve z vnitřní části kmene se mění v částečně srostlý nebo nesrostlý (vypadavý) suk. Podle zdravotního stavu lze suky mrtvých větví také třídit jako nahnilé nebo shnilé.  Rána po odpadlém je místem pronikání vzduchu do kmene stromu a častým místem vzniku nepravého jádra a vniknutí houbové infekce.²

Z hlediska mechanických vlastností dřeva jsou všechny typy suků podstatně tvrdší než vlastní dřevo stromu, zhoršují obrábění a způsobují problémy s vysycháním dřeva a většinou jsou považovány také za estetickou vadu.³

Nevýhodnější větvení je v úhlu 90° od kmene stromu, jelikož je tímto závitková zóna eliminována na minimum. Všeobecně platí, že listnaté stromy mají méně suků, jsou však podstatně větší než u jehličnanů.

Množství a velikost suku lze však vhodnými opatřeními ovlivňovat již při samotném růstu stromů, jako je například vyvětvování, volba vhodného osiva či hustota sadby. Při samotném zpracování dřeva lze místa výskytu nezdravých suků či jiných vad v rostlém dřevě omezit vhodným způsobem pořezu na řezivo, anebo lez místa vyspravit vlepením dřevěných zátek.

Růstové trhliny

Trhliny jsou vadou narušující celistvost dřeva tím, že dochází k oddělení jednotlivých dřevních buněk stromu. Příčinou bývá nestejnoměrné, jednostrané namáhání větrem, sněhem či mrazem.¹

Z hlediska směru šíření trhlin rozlišujeme trhliny boční a čelní.²

Čelní trhliny

Čelní trhliny vycházejí zevnitř kulatiny na povrch, ale již se nešíří svisle po boku stromu. Podle toho, jestli se šíří v radiálním směru, nebo probíhají mezi letokruhy, je dělíme na dřeňové a odlupčivé.

Dřeňové trhliny, jak jejich název napovídá, se šíří ze středu stromu, kde se nachází dřeň a postupují radiálně směrem k povrchu. Samotného povrchu však dosáhnout zpravidla jen ve spojení s výsušnými trhlinami. Za vznik dřeňových trhlin je odpovědné značné namáhání stromu ohybem a sesychání vnitřních částí kmene.

Podle počtu ramen v příčném řezu rozeznáváme dřeňové trhliny jednoduché a složené, jež se na rozdíl od jednoduchých vyznačují dvěma a více rameny šířícími se v různých směrech.

Trhliny vznikají až u letitých stromů a to především těch, jež jsou už způsobem svého růstu významně počátečně zatížené, jako jsou stromy šikmo nebo točitě rostoucí.

Odlupčivé trhliny jsou trhlinami šířícími se podél letokruhů a pokud je doprovází i trhliny dřeňové, může se kulatina zcela rozpadnout na kusy. Vada se týká spíše starších stromů, jež v průběhu let přestanou být schopny odolávat opakovanému cyklickému namáhání větrem, sněhem či vysokými teplotami, a tak se ve struktuře začnou rozvíjet trhliny nejčastěji od míst starého zarostlého poranění, kde mrtvé dřevo nemohlo srůst se závitkovou zónou.

Velikost vady, snižující podstatným způsobem upotřebitelnost vytěženého dřeva, se udává jako procentuální podíl průměru kruhu, jehož je trhlina součástí, k tloušťce kulatiny.

Boční trhliny

Boční trhliny jsou trhlinami vycházejícími na povrch kulatina a šířícími se po bocích. Na rozdíl od čelních trhlin se šíří z vnějšku dovnitř. Na rostoucím stromě způsobuje tyto trhliny mráz a nazýváme je tedy mrazové trhliny, respektive sluneční trhliny především u mladých porostů, pokud je způsobují naopak extrémně vysoké teploty. V pokáceném stromě zase dochází k sesychání dřeva a vznikají trhliny výsušné, které řadíme k vadám druhotným. Podle toho kam až se trhlina skrze dřevo probojuje rozeznáváme boční trhliny mělké, hluboké a pronikající.

A jak boční trhlina vzniká? Následkem dlouhotrvajících mrazivých nebo horkých dnů se na povrchu stromu kumuluje vysoké obvodové napětí vlivem rozdílných teplot mezi bezprostředním povrchem stromu a samotným dřevem. Když je napětí příliš velké kůra pukne, rozevře se a dá tak vzniknout mrazové, resp. sluneční trhlině. Ta může od povrchu pronikat až ke dřeni stromu a pokud ji strom nestihne rychle zacelit anebo se bude rozevírat opakovaně, stává se zpravidla vstupní branou pro dřevokazné houby.

Právě riziko hniloby spolu s podstatně porušenou celistvostí řadí vadu mezi významně snižující upotřebitelnost a výtěž. I když vzniku řady trhlin nedokážeme předejít, chceme se vyhnout jejich dalšímu šíření po pokácení, a proto se k těžbě volí ideálně doba, kdy není kulatina příliš namáhána teplem a tím se snižuje vysychání, tedy pozdní podzim a zima.

Zdroje

1. FRIESS, František, REISNER, Jan a ZEIDLER, Aleš. Materiály I: pro UO Truhlář. . Praha: Informatorium, 2008. ISBN 978-80-7333-070-5.
2. Lexikon vad dřeva [online]. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze, 2010 [cit. 2017-10-16]. Dostupné z: http://fld.czu.cz/~zeidler/lexikon_vad/index.htm
3. ŠTEFKO, Jozef, REINPRECHT, Ladislav, KUKLÍK, Petr. Dřevěné stavby: konstrukce, ochrana a údržba. 2. české vyd. Bratislava: JAGA, 2009, s. 78. Home. ISBN 978-80-8076-080-9.