Ochrana dřeva

Dřevo je přírodní materiál, který je náchylný na poškození abiotickými a biologickými faktory. Nejčastější abiotický vliv je například slunce, vítr, oheň, voda a další. Častý biotický faktor působící na dřevo je převážně dřevokazný hmyz a houby, můžou to být však také ptáci a savci.

Trvanlivost méně odolných druhů dřeva je potřeba zvýšit pomocí chemické a konstrukční ochrany. Při správném provedení konstrukční ochrany není potřeba použít ochranu chemickou.

Konstrukční ochrana dřeva

Prvním a důležitým krokem při konstrukční ochraně dřeva je vhodný výběr druhu dřeva a také vhodně zvolené spojovací látky a materiály. Dalším krokem je zajištění vstupní kvality zvolených materiálů. Dřevo by mělo být vysušeno na takový stupeň vlhkosti, který bude mít v době užívání:

• dřevo do interiéru na 8 % vlhkosti,
• dřevo využívané na přechodu mezi interiérem a exteriérem na 12 % vlhkosti,
• dřevo umístěné v exteriéru na 15 % vlhkosti.

V neposlední řadě je důležité zajistit kvalitní povrchovou úpravu výrobku, která dřevo chrání před atmosférickou degradací a před vstupem dřevokazného hmyzu.

Hlavní zásady konstrukční ochrany před abiotickými vlivy a biologickými činiteli jsou:

• co nejvíce zabránit přímému působení vlhkosti na dřevo
• zabránit přímému kontaktu dřevěných prvků se zeminou
• co nejvíce minimalizovat vystavení dřeva přímému slunečnímu záření
• zajistit proudění vzduchu ze všech stran

Vlhkost

Protože je dřevo hygroskopický materiál, neustále vyrovnává svoji vlhkost s okolním prostředím. Jevu, kdy dřevo uvolňuje svoji vlhkost do okolí říkáme desorpce. Naopak absorpce je děj, kdy vlhkost pohlcuje z okolí. Ve chvíli, kdy se dřevo nachází ve vlhkém prostředí, absorbuje tuto vlhkost do sebe. Vlhkost nad 20 % (vyšší vlhkost) je vynikající podmínkou pro vniknutí dřevokazných hub, které způsobují jeho degradaci. V případě, že dojde k přímém kontaktu s vodou, může docházet k tzv. bobtnání dřeva, jehož důsledkem je tvarová změna daného výrobku. Proto musí být konstrukce navržena tak, aby zamezila styku dřeva s vodou a vzdušnou vlhkostí, aby nedocházelo k oslabení jeho odolnosti.

Zásady konstrukční ochrany proti vlhkosti:

• minimalizovat podíl čelních ploch (dřevo má v podélném směru vyšší nasákavost)
• čelní plochy sloupů nebo sloupků v plotech chránit svrchu přístřeškem nebo je zařezat šikmo tak, aby mohla dešťová voda ihned odtéct
• vodorovně kladené prvky (př: podlahové desky teras a balkonů) naklonit do mírného spádu, aby se na nich nedržela srážková voda, ale stékala, vhodné je taky ponechávat mezi jednotlivými prvky spáry pro odtok vody
• vyvarovat se takovým typům spojení, při kterých vznikají drážky nebo styky, do kterých voda snadno zateče, ale těžko se z nich odpařuje
• zaoblovat hrany dřevěných prvků, předejde se tak odlupování nátěrů a snazšímu vnikání vody do dřeva
• u oken a dveří je nutné vytvářet detaily k zajištění odtoku vody ze štěrbin a spár proti tvorbě kondenzační vody a k odtoku vody z konstrukčních detailů
• dostatečně dlouhé přesahy střechy, aby se dřevěné venkovní fasády, altánky a jiné konstrukce chránily před vodními srážkami
• zabránit vnikání vody do konstrukce upraveným terénem kolem stavby, který by měl být vzdálený 300 mm od spodní hrany dřevěné konstrukce z důvodu odrážející se dešťové vody od země

Jedním z nejefektivnějších způsobů ochrany dřeva proti vlhkosti je proudící vzduch, kdy má dřevo možnost odevzdat nadměrnou vlhkost do prostředí.

Atmosférické vlivy

Degradace dřeva je zapříčiněna působením deště, větru, UV záření, změnou teplot a znečištěním ovzduší. Nejhorší je kombinace několika těchto atmosférických jevů. Dřevěnou fasádu, pergoly, či jiné dřevěné konstrukce je možné před UV zářením a částečně i před větrem ochránit dostatečným přesahem střechy. Avšak hlavní ochranou před atmosférickými jevy je převážně správná povrchová úprava výrobku.

Oheň

Není možné dosáhnout nehořlavosti dřeva, ale je možné jej alespoň částečně konstrukčně ochránit před požárem. Důležitý je tvar, velikost a povrch daného dřevěného prvku.

Hladký ohoblovaný povrch vzplane později, než drsný a nerovnoměrný. Nosné prvky ze dřeva se dimenzují tak, aby si zachovaly svou únosnost, stabilitu a celistvost po dobu stanovené požární odolnosti, čehož je dosaženo pomocí tzv. přídavku na ohoření. Povrch dřevěných prvků lze také chránit obložením nehořlavým materiálem, jako například sádrokartonovými nebo sádrovláknitými deskami.

Chemická ochrana dřeva

Chemickou ochranu je dobré využívat jen v případech, kdy lze předpokládat, že konstrukční ochrana nebude dostačující nebo je jen těžko realizovatelná. Umožňuje nám zvýšit přirozenou trvanlivost dřeva hlavně u těch výrobků, které jsou umístěny v náročnějších expozicích, jako jsou pražce, telekomunikační a telegrafní sloupy a exteriérové dřevěné konstrukce.

Chemické prostředky se nanášejí nátěrem, postřikem, máčením a jinými beztlakovými metodami na povrch nebo do určité hloubky dřeva. Chceme-li dosáhnout většího průniku chemických látek a jejich příjmu do hloubky, je potřeba využít podtlakovo-přetlakové technologie v impregnačních kotlech.

Dle účinnosti se chemické ochranné prostředky dělí na:

• baktericidy - látky účinné proti bakteriím
• fungicidy - látky proti biologickému napadení (dřevokazné a dřevozbarvující houby, plísně)
• insekticidy - zabraňují hmyzu požírat zdravé dřevo nebo likvidují hmyz v infikovaném dřevu
• retardéry hoření - snižují hořlavost dřeva
• inhibitory povětrnostní koroze - zvyšují odolnost dřeva proti atmosférickým vlivům
• inhibitory chemické koroze - zvyšují odolnost dřeva proti agresivním chemikáliím

Závěrem snad jen zopakování, co bylo již řečeno. Vždy je lepší využít konstrukční ochranu dřeva a na chemickou úpravu se obrátit až tehdy, kdy konstrukční ochrana není proveditelná nebo dostačující. Hlavní zásadou ochrany dřeva je zamezit jeho přímému kontaktu s vodou a vlhkostí. V opačném případě ho mohou napadnout houby či plísně, nebo může začít bobtnat. Každý z těchto nežádoucích vlivů má negativní dopad fyzikální vlastnosti dřeva a mechanické vlastnosti dřeva. Dostatečné ochrany dřeva proti vlhkosti se dá dosáhnout pomocí vhodné konstrukční ochrany a správné údržby.

 Zdroje

1. Vše o dřevě v interiéru a exteriéru. Bratislava: Jaga group, 2008. Home.
2. RŮŽIČKA, Martin. Moderní dřevostavba. Praha: Grada, 2014. Home. ISBN 978-80-247-3298-5.
3. VAVERKA, Jiří. Dřevostavby pro bydlení. Praha: Grada, 2008. Stavitel. ISBN 978-80-247-2205-4.