Funkce lesa

Lesy poskytují cennou obnovitelnou surovinu využívanou ve stavebnictví, papírenství, při výrobě nábytku a mnoha dalších předmětů ze dřeva. V rozvojových zemích převažuje stále poměrně primitivní energetické využití. Používání biomasy (biomasa) k energetickým účelům ovšem zažívá určitou renesanci i v Evropě, zejména díky plantážím rychle rostoucích dřevin (topoly, vrby). Les je také cenným krajinným prvkem s vysokou biodiverzitou (biodiverzita).

Vysoká biodiverzita je posílena především vertikální strukturou porostu – v přírodním lese jsou většinou zastoupena všechna vegetační patra a různé věkové kategorie stromů, v hospodářském lese (zvláště v monokulturním) je biodiverzita nižší. Tropické pralesy jsou považovány za místo s největší biodiverzitou na Zemi. Je prokázáno, že les působí blahodárně i na lidskou psychiku. Lesy jsou také významným zdrojem kyslíku. Les dále zachycuje prachové částice a podílí se na odstraňování některých škodlivých látek ze vzduchu. Lesy ve své biomase poutají významné množství oxidu uhličitého. Výsadba nových lesů je považována za jeden z možných způsobů snižování koncentrace tohoto plynu v atmosféře. Výsadba lesních pásů snižuje odnos půdy zejména ve svažitých terénech na naprosté minimum. 1 cm půdy z kukuřičného pole zmizí v průměru za 15 let, z obilného cca za 300 let, ale z lesa až za několik tisíc let (tempo vytváření nové půdy je zde rychlejší).

Les představuje ekosystém s největším odporem proti větrům. Dále se v lese vytváří specifické mikroklima, které snižuje teplotní extrémy a udržuje stabilně vlhčí ovzduší. Při srážkám dochází k jejich rovnoměrnějšímu rozdělení, neboť intercepce listy stromů představuje až 30 % celkových srážek. Rovnoměrnější rozdělení srážek spolu s vysokou schopností absorpce mechového patra snižuje extrémní odtoky z lesních povodí a tím i riziko vzniku povodní. Ochranná protipovodňová úloha smrkových stejnověkých monokultur (monokultura) je navíc o něco nižší než u přirozených smíšených lesů.

Funkce lesa lze v obecné rovině definovat jako účinky (působení) lesních ekosystémů na okolí. V zásadě se člení na:

1. Funkce lesů produkční – úlohou lesních ekosystémů je poskytovat materiální, na trhu uplatnitelné hodnoty. Obvykle se pod pojmem produkční funkce rozumí funkce dřevoprodukční jako tradiční ekonomická funkce lesů. Mezi funkce produkční může však být zařazena kterákoliv funkce lesů uplatňující se v tržním systému svými funkčními efekty jako zboží (např. funkce myslivosti).
2. Funkce lesů mimoprodukční - soubor funkčních efektů lesů mimo produkci statků, poskytující veřejný užitek při přímém nebo nepřímém využívání ve společenské praxi. Význam mimoprodukčních funkcí lesů, zejména funkcí environmentálních, je v důsledku vývoje civilizačních procesů, změn krajinného prostředí i životního stylu lidí dnes rovnocennou produkční funkcí. Účelové pěstování lesů: Charakteristika funkcí lesů.[1]

Ministerská konference o ochraně evropských lesů v Lisabonu v roce 1998 vyčlenila funkce, jimiž les přispívá k trvale udržitelnému rozvoji společnosti, na funkce:

• ekologické (ochrana globálního a lokálního životního prostředí celosvětový oběh uhlíku a vody, protierozní ochrana půdy, ochrana vodních zdrojů, ochrana krajiny před živelními katastrofami, ochrana přírody ap.),
• ekonomické (obnovitelný přírodní zdroj mnohostranně využitelné dřevní suroviny a dalších lesních produktů, zdroj zaměstnání a příjmů ve venkovských oblastech),
• sociální a kulturní (uchování krajiny a kulturního dědictví, rekreační funkce ap.).

Produkční a mimoprodukční funkce lesa.[2]

Z hlediska lesního zákona 289/1995 Sb., jsou lesy dále rozděleny dle převažujících funkcí na tři kategorie:

1. Lesy hospodářské – primární funkcí je produkce dřevní hmoty (74,4 % lesů);
2. Lesy zvláštního určení – nacházející se na území národního parku, národní přírodní rezervace, v pásmu hygienické ochrany vodního zdroje I. stupně nebo v ochranném pásmu zdroje přírodních minerálních vod; do uvedené kategorie však mohou být řazeny i jiné lesy, u nichž lze doložit oprávněný veřejný zájem na plnění mimoprodukčních funkcí (např. lesy sloužící lesnickému výzkumu a lesnické výuce). Tato kategorie lesů zaujímá v ČR 23,5 %;
3. Lesy ochranné – lesy na mimořádně nepříznivých stanovištích (kde les je na hranici svých existenčních možností), lesy kolem horní hranice lesa, které stabilizují půdu (chrání ji před erozí, sesuvy či lavinami) a lesy, které mají ochranný vliv na níže položené hospodářsky využívané plochy (např. hospodářské lesy). Ty zaujímají 2,1 %.[3]

Z mimoprodukčních funkcí lesa můžeme hovořit o těchto funkcích:

• Funkce lesů ekologická – ovlivňuje pozitivně svými účinky prostředí živých organismů. Jde zejména o účinky na ovzduší, půdu a vodu v ekologickém smyslu. Hlavními ekologickými funkcemi lesů jsou funkce klimatická, hydrická a půdoochranná. Funkce lesů klimatická ovlivňuje bilanci záření, režim teploty vzduchu i půdy, bilanci vodní a proudění vzduchu. Funkce lesů hydrická, též funkce vodní, ovlivňuje jakost vody při jejím postupu lesním prostředím (při propouštění srážek korunami, při průsaku lesní půdou i při povrchovém odtoku), ovlivňuje režim v tocích zadržováním (retencí) a zpomalováním (retardací) odtoku srážkových vod v lesních ekosystémech. Funkce lesů půdoochranná působí na ochranu lesní půdy především před různými druhy eroze (vodní, větrné, sněhové) a před svahovými pohyby (sesuvy). K funkci půdoochranné patří i funkční účinky lesů na vodní režim půd v ochraně před zamokřením. Funkční efekty půdoochranné funkce se uplatňují jak uvnitř lesních ekosystému, tak i navenek v blízkém okolí (např. ochrana objektů), i v krajinném prostředí vůbec. 

• Funkce lesů environmentální – má vliv na životní prostředí člověka, v širším smyslu na prostředí krajinné (přírodní i životní). Hlavními environmentálními funkcemi jsou funkce zdravotní (rekreační, léčebná, hygienická), funkce ochrany přírody a krajiny, jakož i funkce vodohospodářské v ochraně vodních zdrojů a v ochraně krajiny před vodním živlem. Funkce lesů zdravotní působí v životním prostředí člověka či šířeji v krajinném prostředí k podpoře zotavení a osvěžení lidského organismu (funkce rekreační), mají účinky léčebné (funkce léčebná) nebo přispívají k čistotě prostředí izolací zdrojů nečistot (škodlivin, NOx) a útlumem jejich šíření (funkce hygienická). Funkce lesů rekreační působí na osvěžení a zotavení člověka-návštěvníka lesa. Uplatňuje se prostřednictvím účinků bioklimatických (režim záření, teploty, vlhkosti a proudění vzduchu) i účinky estetickými a dalšími s působením ve sféře psychiky člověka. Funkci rekreační mají téměř všechny veřejně přístupné lesy. K vybavenosti rekreačních lesů patří např. koše na odpadky, lavičky, pěšiny a cesty pro pěší i cyklisty, jezdecké stezky, přístřešky, vyhlídky, sportovní a dětské koutky, louky na slunění, vodní plochy, informační tabule, parkoviště, oplocenky. 

• Osvěta veřejnosti patří k úkolům lesnických služeb v rámci rekreační funkce lesů. Funkce lesů hygienická přispívá k čistotě prostředí izolací zdrojů nečistot (škodlivých látek, NOx) a útlumu jejich šíření. Patří sem např. účinky protihlukové, protiimisní. Funkce lesů léčebná (funkce terapeutická), obvykle příznivě ovlivňuje somatickou i psychickou složku člověka-pacienta. Přispívá tak k léčení zejména lázeňských pacientů v rámci komplexní lázeňské léčby. Účinky jsou podporovány hygienou lesního prostředí a psychickoemocionálními uklidňujícími faktory. 

• Funkce lesů estetická – se projevuje vjemy přírodních krás jako vlastnosti lesních ekosystémů a jejich částí. 

• Funkce lesů vodohospodářské – podporují, posilují a spoluvytvářejí hydrické a půdoochranné účinky pro ochranu jakosti vody, ovlivnění vodního režimu a vodní bilance, usměrnění odtokového režimu srážkových vod před záplavami a vodní erozí útlumem velkých vod na malých tocích (bystřinách). 

• Funkce lesů krajinná – je funkcí lesů v ochraně krajinného (přírodního a životního) prostředí, nebo o funkci ekologické stability krajiny (ekologické stability v širším než lokálním měřítku). 

• Funkce lesů ochranná – působí na ochranu (stabilitu) krajinného (přírodního a životního) prostředí a jeho dílčích složek, zejména půdy i vlastního lesního stanoviště, popř. i objektů. Pod pojmem ochranné funkce se nejčastěji rozumí půdoochranná funkce lesů, případně její dílčí funkce (protilavinová, protisesuvná, protierozní). 

• Funkce lesů kulturní, kdy les je brán jako součást kulturní krajiny (funkce krajinotvorná) a jako původní přirozená složka přírodní krajiny (funkce ochranářská, např. v rezervacích). K funkcím kulturním je možno také počítat funkce lesů pro výzkum, výuku a osvětu.[4]