Souhrn pěstebních opatření v procesu nahrazení stávajícího, zpravidla dospělého lesa, novým pokolením lesních dřevin.
Obnova v pralesovitých a přírodních lesích probíhá samovolně ve stadiu rozpadu, tj. v procesu odumírání fyziologicky dožívajících stromů nebo na místě stromů zničených požárem, větrnými, popř. hmyzími kalamitami nebo z jiných příčin. Obnova porostů v hospodářských lesích je souborem pěstebních opatření směřujících k vytvoření nového porostu na místě porostu starého, a to buď umělým, nebo přirozeným způsobem. Obnova lesa patří k základním úkolům pěstování lesů a obnovní postupy a způsoby jsou i stěžejním hlediskem při stanovení hospodářských způsobů a jejich forem. Proces obnovy lesních porostů lze popsat a hodnotit podle různých znaků. Základními znaky jsou: 1. způsob vytváření nového porostu, 2. prostorové uspořádání obnovy, 3. doba trvání obnovy, 4. velikost obnovované plochy. Základní členění obnovy hospodářských lesů je podmíněno způsobem vytváření nových porostů. Rozlišují se dvě základní formy obnovy lesů – přirozená obnova a umělá obnova. Při přirozené obnově se pro vznik nové generace lesa cílevědomě využívá reprodukční schopnosti mateřského porostu opadem semen, popř. výmladností. Umělá obnova je naopak charakterizována umělým založením nového porostu sadbou, popř. síjí. Souběžná přirozená a umělá obnova na téže obnovované ploše se označuje jako obnova lesa kombinovaná.Podle prostorového uspořádání obnovy se rozlišují tři základní techniky obnovních postupů: obnova clonná, holosečná a okrajová. Pro dosažení obnovních cílů je často nezbytné v jednom porostu použít dvou, popř. všech tří základních obnovních postupů v účelné prostorové a časové kombinaci. Podle délky obnovní doby se rozeznává obnova krátkodobá (obnovní doba kratší než 20 – 30 let) a obnova dlouhodobá (obnovní doba nejméně 30 let).